V té zmiňované Tomášově je kouzlo světa Henriho Rousseau:

http://www.fstop.cz/e-fs?cf=fstop.cf&s=V&I=787

Kdežto v této Luďkově první s psiskem vnímám cosi jako určitý chlad překombinovanosti...

Z tohoto diptychu mne asi více oslovila ta druhá... Je dostatečně šílená...
;))

Světluško, vítej! =:o) ...a děkuji! ...a vůbec se neomlouvej za svůj názor! Asi je to právě tím, že tento výcvak je zcela všední...

pes: také bych rád připomněl, že do fotek nic nedávám: co tam spadne, tam vždy spadne samo... Fotka je vlastně podvod – žádná práce – žádný autor...
;)

krása!
pes: také jsem chtěl psát cosi o půvabu narušení řady tou poslední vykukující baletkou vpravo, ale zjistil jsem, že to není vše - že jsem nepozorný divitel: přečetl jsem si totiž jasnozřivý komentář od Básnířky Vlasty Fišrové...
=:o)

copak sub-prádlo... Podstatně více mne mate absence červeného čepečku... Něco je jinak...

tumex: má

velevážená Evo, omlouvám se zběsile, ale pokusím se býti trochu kritický (v rámci kritického ducha Fstopu) – doufám, že konstruktivně (a to i přestože nejsem konstruktérem ;))

Zpočátku jsem nevěděl, ale nyní mne doběhlo, že problém bude asi v tom pohledu objektivem odspodu, že ty boty asi vůbec nemusely býti v záběru, že zbytečně odsávají pozornost... Kdyby to bylo vyfocené z konzervativnějšího úhlu, tak by ta fotografie asi ožila... Dva prvky určitě zcela stačí (pohled modelky a rytmus číslovaných sedaček) Ty podrážky jsou zřejmě navíc...

tumex: má (ty texty daly hodně práce; navíc vznikaly v tropickém klimatu ;)

...spojení ikonek Lalali a Izidora je mimořádně povedené (doufám, že je nezmění ;)))

;)))

Objevně a zcela nečekaně dodám, že existuje mnoho fotografických směrů a světů... ;)
A rád se na ty nejrůznější světy přelaďuji...
Avšak na tuto fotografii jsem se ani nemusel přelaďovat...
Protože jsem na ni byl naladěn ještě dříve, než jsem ji spatřil...
Je zde cosi zvláštního, nepatrně bizarního, lehce neskutečného, co mne fascinuje...

Martine Hrubý, také nerad beru věci vážně... Raději je beru s nadšením...
A zde jsem nadšen tím „suše fantaskním“ prostředím...
Jako kdyby to celé vzniklo na stole filmového ateliéru...
Figurky znehybnělé ve svých pozicích...
Ožijí až při práci animátorů trikového filmu...

Martine, také se zmiňuješ, že „tema ostrova lidi uprostred mesta Ti pripadne jako aktualni“
Ano, také mám pocit, že toto téma zde prosakuje... ...ale jen lehce... ...asi není tím hlavním na tomto obrázku...
A Tebou zmiňovaný chaos zde příliš nevnímám... Spíše zde vidím řád, způsobený přesně vymezeným úhlem pohledu...

Kompozice (byť našikmo) je přesně zaražená do hlíny... „postdokumentaristickým“ způsobem...
A to fascinující šero-světlo...
Přímořské...
Stále líbí...
Celé je to tak divně neskutečné, až se mi tato fotografie vlastně líbí hodně...
Také proto, že vím, že je to skutečné...
=:o)

Peter Pan Burda, vnímáš to bez předsudků, shrnul jsi stručně to základní, a nelze než souhlasit! A také je nutné dodat, že Lucinka je pro fotoservery zároveň cosi jako živelná pohroma... ;))

Nezdržuje se plavbou v korytu řeky... ;))

A David Čeřovksý ve své doplňující otázce uhodil další zásadní hřebíček po přilbičce... Je zdrcující, kolik nedorozumění vzniká na interentu zcela zbytečně... A diskusní fóra na internetu jsou ďábelskou nástrahou... Říká se, že internet lidi sbližuje, ale já mám často dojem, že je to přesně naopak... Na této technické vymoženosti je již z principu něco, co nám lidem (zvířatům) nedělá dobře...
:((

...když už se v těch některých předešlých komentářích řeší ty věci, tak přihodím (protože nyní je noc), že mne tenkrát obsahově nesedla ta úplně první Tvá fotografie na Fstopu... Připadalo mne to nějak zbytečně supí... Ale myslím, že jsem i té Tvé otvírací fotce postupem času začal zřejmě tak nějak rozumět... Že nebyla jen na efekt...

To, co zde předvádíš, je sice hrou, ale zároveň (zdánlivě paradoxně) zde vnímám i velkou dávku autenticity... Je to sice hra, ale je to svým způsobem hra doopravdy... Občas i zápisky z deníčku... Záznam toho, na co často myslíš... Co Tě někdy trápí... A jindy pobaví... Vše má tak trochu literární příchuť... Hraješ si soustředěně a zároveň lehce a otevřeně... A především odvážně... Velmi odvážně...

A odvážným štěstí přeje...

A tato Tvá aktuální - dnešní (vlastně včerejší) zveřejněnost je rozverná, příjemně oddechová, vtipná, veselá, výtvarně úhledná a vůbec celkově hezká...! =:o)

Některé Tvé jiné práce jsou natolik intimní, že se ptám, zda takováto intimita patří na veřejnost... Ptám se, ale odpověď neznám... Přiznám se, že opravdu nevím... Ale třeba to někdo ví...

Avšak od první chvíle vím, že jseš výtvarnice... To se pozná hned... Všechno, co pouštíš ven, má podle mého názoru výtvarnou kulturu... Máš to srovnané do latě... S výtvarným nadhledem... Hraješ si s fotkou jak kočka s myckeymausem... A nejen s fotkou...
;))

teda aby se ta nedorozumění nevrstvila – měl jsem sobecky na mysli ty vzkazy pro mne, ehm... ;))

Slečno Lucie, velké díky za druhou část Vašeho vzkazu! Jsem velmi příjemně poděšen!

Ale copa to vlk čte v první části Vašeho vzkazu? Tak to by vlka převelice mrzelo, kdyby jste to takto vnímala. To je nedorozumění! vlk jen nejapně žertoval a trochu to přehnal: samozřejmě, že modré určitě ne! ;)

ten vypínač vlevo na první fotografii je skvěle zakomponovaný! Dává kompozici šťávu!

Vzpomněl jsem si na aktuální výstavu Holanďanky Rineke Dijkstra v Rudolfinu, kde jsou na některých portrétech také hezky zakomponované vypínače a zásuvky. Jsou to skvělé kompoziční rekvizity.

A tak mne teď napadlo, že pro fotografy by se měly vyrábět atrapy vypínačů a zásuvek, které by se pro osvěžení kompozice mohly pomocí přísavek či malých drápků zavěšovat dle potřeby libovolně na stěnu....

pes: první fotka je kouzelná kompletně, a to pexeso na druhé je také hezké! =:o)

pes2: a které kalhotky? No to je přece bez debaty! Samozřejmě ty modré (ladí k fotoaparátu)!
;)

Tomáši Sz, ani Ty, ani Ondřej Kotwa Kratochvíl nebudete ani trochu souhlasit s následujícím konstatováním, že některé vaše fotografie mají hodně společné... Jde o jakýsi styl precizně promyšlené „inženýrské fotografie“...

To nemyslím hanlivě... Jsem obdivovatelem například tzv. inženýrské architektury (sto let staré stavby – konstrukce z nýtované oceli – věže, železniční mosty apod.)

Tato fotografie, nejen díky těm figurkám (připomíná to zmenšeninu - model baráčků a příslušenství k pokojovým vláčkům) ale snad ještě více díky jižanskému světlu za soumraku, se mi opravdu líbí - fascinuje mne tou „postdokumentaristickou divností“ (postdokument není nový dokument ;)) a vůbec se nemusím ptát, proč jsi to fotil...

pes2: asi jsem zapomněl napsat, že tato fotografie na mne působí velice silně... Tak silně, že jsem to zapomněl napsat...

V první vteřině jsem chtěl psát, že toto určitě ne, ale v druhé vteřině jsem si konečně všiml těch pobíhajících figurek, a tak teda píšu, že líbí... ;)
pes: mimoň jiné velezajímavé světlo! =:o)

pes2: pokusím se přihodit k předešlé debatě: prostor nahoře u „icre“ ?
Dynamičnost světelných úběžníků přispívá k dynamice celé fotografie!
Navíc jde o jakousi úběžníkovou „šipku“, ukazující na hlavní děj – těžiště fotky...
Ta směrovaná struktura stropu paradoxně zpřehledňuje fotografii...
A také jde o zářící paprsky vycházející ze zakloněné hlavy...
Synergie tvarů: zakloněná hlava + náušnice + vlasy + světelné paprsky...
Celková struktura obrazu je sice relativně složitá, ale to zase přispívá k autenticitě fotografie...
Nikoliv chlad vyčištěné aranžované fotky, ale ohnivé tempo skutečného dokumentu...
=:o)

pes: Zdeňku, mám pocit, že v disciplíně otevírání Pandořin skříněk jseš ještě dál, než Tomáš Houda...