Objevně a zcela nečekaně dodám, že existuje mnoho fotografických směrů a světů... ;)
A rád se na ty nejrůznější světy přelaďuji...
Avšak na tuto fotografii jsem se ani nemusel přelaďovat...
Protože jsem na ni byl naladěn ještě dříve, než jsem ji spatřil...
Je zde cosi zvláštního, nepatrně bizarního, lehce neskutečného, co mne fascinuje...

Martine Hrubý, také nerad beru věci vážně... Raději je beru s nadšením...
A zde jsem nadšen tím „suše fantaskním“ prostředím...
Jako kdyby to celé vzniklo na stole filmového ateliéru...
Figurky znehybnělé ve svých pozicích...
Ožijí až při práci animátorů trikového filmu...

Martine, také se zmiňuješ, že „tema ostrova lidi uprostred mesta Ti pripadne jako aktualni“
Ano, také mám pocit, že toto téma zde prosakuje... ...ale jen lehce... ...asi není tím hlavním na tomto obrázku...
A Tebou zmiňovaný chaos zde příliš nevnímám... Spíše zde vidím řád, způsobený přesně vymezeným úhlem pohledu...

Kompozice (byť našikmo) je přesně zaražená do hlíny... „postdokumentaristickým“ způsobem...
A to fascinující šero-světlo...
Přímořské...
Stále líbí...
Celé je to tak divně neskutečné, až se mi tato fotografie vlastně líbí hodně...
Také proto, že vím, že je to skutečné...
=:o)