jak se ti v norsku podařilo vyfotit velblouda?

šišmarjá, co-to-je???

přehlídka typů to je, ale chybí tam kočička...

jest to bardzo ładny pies ponorkowy, tzv. Dog U-boot
pobavilo

ale zdá se mi, že trochu šilhají

Symfonie č. 6 h moll „Patetická“, op. 74

Málokteré dílo je opředeno tolika legendami, jako je Čajkovského 6. symfonie. Pár dní po premiéře, kterou sám dirigoval, skladatel zemřel. Už to vrhá na dílo myšlenku jakéhosi posledního autorova odkazu, zvláště když jde o kompozici zcela originální a velmi hlubokou.

Prvá věta je ohromným plátnem, kde se sráží tragické téma, připomínající Beethovenovu klavírní Patetickou sonátu (odtud a také pro vznícený obsah skladby přízvisko Patetická symfonie, které prý dílu přiřkl skladatelův bratr), s lyrickým, až možná trochu uplakaným tématem druhým. Grandiózní vrchol této věty nemá v Čajkovského díle obdobu; něco podobného nalezneme jen v dílech Mahlerových a u nás Sukových.

Druhá věta přináší zdánlivý oddech. Je to salonní valčík, napsaný v nezvyklém pětidobém taktu s triem, kde neměnné údery tympánů v pozadí tiše naznačují, že idylka je jen zdánlivá.

Velmi originální je věta třetí. Dvě třetiny věty zabírá vzdušné scherzo s poletujícími motivky po jednotlivých sekcích orchestru. Koho by napadlo, že z druhého tématu věty se vyvine v jejím závěru mohutný pochod sršící optimismem a silou. A jak kontrastní je vstup naříkavé věty čtvrté!

V průběhu celé poslední věty jako by se chtěl autor vymanit z depresivního stavu. Jednotlivé plochy stoupají gradačně ke světlu, ale vždy se zase zřítí do temnot.
Závěr je nanejvýš tragický. Melodické segmenty směřují do stále nižších poloh a v temném zvuku hlubokých violoncell a kontrabasů dílo končí.

http://www.youtube.com/watch?v=uZmLx4w2VHo

tohle je moc dobrá fotografie
vynikající
krásné i technicky - ty hluboké tóny modré jsou krásné!

mě na tom snímku fascinuje a přitahuje, že i dnes lze vidět tak, jak se vídávalo za socíku... že v tom personálním mikrokosmu je to pořád všechno stejné, že ten způsob (vidění věcí) nesouvisí s dobou, ale s věkem?
baví mě to.
i když tu fotku nepovažuji za úplně zdařilou.

1982
(zase další den v komunismu)

mně se to líbí i nelíbí zároveň (irituje mě barevná tonalita).
ale je to fascinující obraz.
jakýsi - zřejmě dokonalý - mix (haiku + dada x surrealismu), to vše odmocněno mobilem... gud.

já mám tuhle tvoji čínskou, "šedivou sérii" rád a mrzí mě, že nikdy nepůjde kvalitně vytisknout.

fajn, pěkná fotka

njn, ale to už není autentická zpráva.

rozdíl je v tom, že on to nevymyslel (jako svůj příběh/zprávu/pohádku),
pouze teď komentuje, že příběh, který jsi vymyslel ty, se mu celkem - až na nějaké drobnosti - líbí, a to není totéž.
Jde o kvalitativně úplně jinou situaci!
Mě by zajímal _ten jeho příběh_, nikoliv _tvůj příběh o něm_.

Takto se mi spíš vkrádá pocit, že jsi vybral a sestavil fotky, kterými jsi ty sám něco chtěl říct (nebo si ověřit nebo se v něčem utvrdit), to se mi ale v metodice přístupu jeví jako dost nešťastné.

to je zajímavé zátiší
snad i s výpustním otvorem
teď ještě, jak by dotyčné zátiší vypadalo napuštěné?

pěkná poznámka, ale fotka je pouze ilustrační (k textu), nemá kvalitu, která by ji samostatně utáhla.

kdo to nikdy nefotil, ať hodí kodakem

gud, platný pokus

jj - tohle je dobré, fajn

busčus

tady, bohužel, nevidím zajímavý moment

v pořádku, funguje to