pekny. kamos rikal, ze byl na tvy prednasce a ukazovals lidem, jak fingovat filmovy zrno na gigi, atd... takze kdybys to nebyl ty, tak bych si jeste rekl, jo, tak asi dela na film, ale ty ten postproces davas levou zadni, takze u tebe tomu filmu moc neverim. :) ale to nic ve zlym... fotky na klid.

3!

Standa: K tomu napodobování technik, myslím, že ta analogie není úplně správná. Původní techniku je totiž třeba zvládnout komplet v její původní podobě, nikoli ji jen napodobit.

K technické části debaty přihodím, že si nejsem jistý, zda poznám vždy digitální fotku od analogové (ani na papíře). Když spatřím hodně dokonalou tonalitu s bohatou škálou nádherně jemných polotónů, tak mne to sice obvykle trkne, že to bude pravděpodobně z digitálu. Avšak pokud se škála polotónů redukuje s pokusem napodobit chudší tonalitu analogu (analog podle mého názoru funguje mj. jako kompresor dynamiky), tak (pokud nyní dáme stranou otázku napodobení zrna apod.) mám potom problém poznat, zda to vzniklo z toho či onoho zdroje.

A otázka barytu? Na kvalitním barytu bývá nádherně sytá černá, kterou zřejmě nelze dosáhnout tiskem. Ale pokud existují (optické?) zvětšováky(?), ze kterých lze nějakým způsobem promítnout cosi jako svítící digitální obrázek a optickou cestou jej zvětšit na baryt, tak to (pokud je imitace analogového zkreslení obrazu provedená pečlivě), by pro mne bylo určitě problém poznat, zda na baryt byl promítnut analogový či digitální obraz (pokud nepoužiji svou oblíbenou hodinářskou lupu).

Pro mne je mnohem snadnější rozpoznat kvalitní baryt od vytištěného archu. To snad lze. Zkrátka baryt má nádherně sytou černou, kdežto tisk bývá šedivější. A tak nějak. Avšak to (jak jsem již kvákl v předešlém odstavci), zda na ten baryt bylo naexponováno filmové políčko anebo sofistikovaná digitální imitace filmového políčka, tak to bych asi fakt nepoznal.

Ještě více mne zajímá „esteticko-filozofická“ otázka, zda je anebo není prasárna pokoušet se v počítači imitovat chuť a šmak krásného přirozeného analogového zkreslení obrazu.

Žijeme v době imitací a náhražek, takže digitální imitace analogu může být vnímána jako zcela přirozený jev, vypovídající o stavu civilizace.

Je fakt, že imitace různých věcí, materiálů a struktur se táhnou dějinami lidstva. Fládrované dveře imitují strukturu dřeva, štukolustro (anebo jak se to správně nazývá) imituje mramor a kámen na obyčejné zdi (povrch jakoby „mramorových“ sloupů a obkladů v mnohých kostelech apod.), koženka imituje kůži, plastová fólie na povrchu nábytku často imituje dýhu a tak dále. Zdá se, že lidstvo si v imitacích vysloveně libuje.

A pokud dáme nyní stranou struktury a materiály, tak v širším smyslu jsou dějiny lidstva dějinami imitování a napodobování. Zdá se, že jsme se skutečně vyvinuli z opic. A že do značné míry opicemi stále jsme.

...

Kouzlo digitálu je v jeho přesnosti a neutralitě. Cokoliv jiného (kromě snahy dorovnat světelné kontrasty apod.) není zdokonalováním digitálu a posouváním ho někam výše, ale jeho (v lepším případě tvůrčím) mršením. A je fakt, že to mršení může být občas velmi hezké.

...

K fotografiím dodám, že ta druhá se mi líbí.

Svým způsobem se mi dokonce líbí i ta první. Kdyby ovšem neměla tak necitlivou kompozici (tím mám na mysli především levou část fotky). Ale jinak mne docela fascinuje. Proti tomu ohromnému barovému pultu je ta baletka úplně maličká. Taková minibaletka z říše skřítků. Sotva dohlédne na horní desku pultu. Focená trochu zezdola, jakoby z perspektivy vycvičeného barového psa, vybaveného foťákem.

A ten její těžce unavený výraz zvláštně kontrastuje s vypjatou baletní pózou na špičkách.

Na této první se mi líbí také to poměrně ostré světlo z přímo zářících barových lamp.

U této první se mi však nelíbí bokeh. Je takový nehezky konturovaný. Jakoby ze zoomu. Avšak věřím tomu, že je to pevnou padesátkou (1,2/50). Perspektiva záběru versus relativně velký stupeň rozostření pozadí odpovídá pevné padesátce (při velikosti snímače cca 24 x 36 mm). Ale i tak je mi divné, proč ten bokeh má takovou konturovanou strukturu. Asi to dělají ty ostřejší zdroje světla versus odlesky.

Je to celkově taková zvláštní věc.

Rozhodně bych zde nepsal, že je to kýč. Já vůbec nevím, co to je.

Ta fotografie mne fascinuje, a rozhodně to nemyslím záporně.

opravdu obrazky z jinyho (fotografova) sveta. fajn.

Ta druhá je magická. Ano, a určitě perfektně vynikne na obálce LP/CD.

jakube, ad 'za úvahu stojí vůbec ta snaha film napodobovat.' - vnimam to stejne jako u vsech ostatnich forem - nejdriv se naucis techniku napodobovat, pak muze prijit jeji transcendence do neceho lepsiho, co presahne puvodni vychozi zdroj. faze druha ale bez faze prvni nemuze existovat.

jinak k tem digi barytum - vcera jsem se dozvedel, ze se to dela i v cechach v thalia picta, treba lukas dvorak (http://lukasdvorak.blogspot.com/) u nich takhle delal vystavu do LGP...

Fascinující prostředí. A zajímavý je také bonus se záhadnou věštbou: hora Říp nad hlavou velikána.

sem čet' něco vo tom, že prej ubejvaj skvrny na slunci...

tohle je docela gut, byt si tam teda dosazuju trosku jinou tonalitu, nez vidim tady na monalu...

prvni tri jsou lahodne!

kontekst: http://www.petrsikora.cz/temp/jaro11/313_700_10.jpg

[fs:102] proč to chceš mazat? mně se to líbí...

Všechny maj něco do sebe, nejvíc asi již zmíněný piul a egap...

Zajímavý

egap mě baví hodně, je to pro mě takovej trošku surrealismus .)

Ad "jak je medium pro lidi dulezity... pro me tezce nepochopitelny..."

- v kontextu s touto fotkou zbytečný povzdech, protože tohle je fakt jen blbě odbarvené digi rozpoznatelné na první pohled.

- pro mě médium zas tak důležité není, sám filmy přímo skenuju, tudíž taková polodigi cesta, nicméně dokážu pochopit, že někomu může připadat odbarvené digi jako adidas se 4. pruhy či vuitonka za 1500,- (prostě napodobenina).

- za úvahu stojí vůbec ta snaha film napodobovat. Proč nepřiznat, že jde o digi, když je to rovnocenné médium?

- co se týče tvých ostatních fotek / testu, já jsem u těch prvních fotek, cos sem dával jakože z M6, došel k tomu, že nejspíš fotíš na film a pak do toho světlo atd. dokresluješ tabletem.

Jinak mě by to srovnání klasický baryt / profi tisk na baryt papíry zajímalo.
Kdysi na to tisknul v Praze jistý pan Slouka, jednou jsem u něj byl a na ty věci, co mu lezly z tiskárny, jsem upřimě řečeno zíral. Na druhou stranu, já těch barytů v životě zas až tak moc neviděl a stejně pro nějaký lepší test by je člověk musel mít vedle sebe...

piul je krásná.

taky :) ale není to zlý

tomasi, pohadka ve smyslu, ze je rozeznatelnej od stejnyho barytu z digitalu. neni. ad 'spousta processingu' - neverim, ze travim na bw fotkach z digitalu vic casu nez ty pri zvetsovani. :))

skutecny baryty k videni budou, pristi jaro na vystave, neboj se nic. :) jestli to umi nekdo v praze netusim, ja stravil pul roku v parizi tim, ze jsem se ucil ve studiu, kde se retusovala a pripravovala pro tisk (vcetne vystav) data pro lidi jako leibovitz a demarchelier... nikdo z nich uz na film nefoti... a vystupy se delaj prave na baryt, ale digitalne. a je to narocny, pekelne drahy, ale nepoznas to... uvidis...