Martino... ale nehodila... dokonce si ani nemyslim, ze jsem to nekde napsala...

a mně zas vadilo, že to, co se Ti tu napsalo, šmahem hodilas do jednoho pytle, takhle mám pocit, že nemá cenu nic psát.

No vidis a ja si myslim, ze fnukas. :)

Ale ja nefnukam... Ale nelibi se mi, kdyz na me lidi mluvi vulgarne a tak nejak neesteticky. Nemyslim, ze to patri k peknemu chovani.

Svet je porad stejnej, jen pohledy na nej jsou jiny (porad stejne) - co tobe vadi, jiny prijimaj v pohode. To, ze tobe prijde neco jako utok, vubec neznamena, ze to utok je a ze pisatel komentu je k tobe v nejakym smeru v ofenzive.

Min fnukani, vic nadhledu to chce - a nemluvim ted jen k tobe, ale spis si na tenhle "jev" tak nejak stezuju celkove.

Ja si to nijak neprebrala, jsou komentare, ktery me zranujou, protoze jsou napsany vulgarne a az bych rekla osklive. Necekala bych, ze takove komentare mi budou davat lide, kteri maji ke mne alespon neutralni vztah. Nebo se tolik pletu a soucasny svet je jiny?

ale taky děkuju za vysvětlení.

mimochodem, chtěla bych být "Čestmíra se splněnými sny".

Adri, myslím to, jak sis to celé přebrala.

Adriano, děkuji za trpělivé odpovědi a nahlédnutí do tvé tvůrčí spižírny, kuchyně a jídelny.

Lubomír Vlk! : Jak krásný komentář, děkuji.
Létající Čestmír měl být normálně s velkým Č, jsem se přepsala. Létající Čestmír byl pro mě oblíbený seriál, byl o tom, jak si plnit sny. A když jsem tuhle fotku fotila, ona slečna na fotografii byla čerstvě zamilovaná, a tak se z ní stala taková Čestmíra se splněnými sny.
Kompozici považuju za ok, dovedu si to představit s více místa před ní a pod ní, ale ne o moc, tak, aby to nebylo tak natlačený. Mám i fotky, které jsou dál, ona skáče z moře, takže je tam moře... ale nějak se mi to nezdálo tolik. Důvod vlastně pro to nemám, pocit jen.

O tom zaberu jsem az tak nepremyslela, ja neumim fotografii brat timhle zpusobem. Neco me napadne, vyfotim to. Nevim, kolik lidi to fotilo prede mnou a kolik jich to vyfoti po mne, je mi to jedno. Ja si to vyfotim, protoze to chci vyfotit a nikdy mi neni znamo, ze existuje hodne podobna fotka, jakou delam ja v ten moment. (Jiste jich je mraky, ale ja je neznam.) Tenhle den byl posledni prosincovou sobotu, kterou jsem travila pred vanocema v Athenach, mela jsem chut skakat, takze jsem skakala. :) V jinem tele samozrejme.
Ja mozna casto pracuju do jiste miry konceptualne, napadne me fotka, sezenu si veci, abych ji stvorila, domluvim si modelku a chci to vyfotit tak, jak to vidim. Ale ze bych resila, zda tim dam svetu neco noveho, to v tu danou chvili ne... Samozrejme bych si rada myslela, ze jsem vyfotila neco jinak, hloubeji nebo osobneji ci snad citliveji a originalneji... Ale nemam dojem, ze jsem za sebe schopna to posoudit nebo fotit konkretne prave proto.
Fotim, protoze tim ziju, protoze si maluju svet, jak ho chci mit. Fotim, jak to citim.

[fs:102] kdyz mi ta fotka sama o sobe nic nedava, jen stezi muzu napsat neco konstruktivniho. obzvlast kdyz vim, ze i kdybych neco takoveho napsala, na dalsi fotce uvidim obdobny pruser.

já spíš vidím tohle
http://www.google.cz/search?hl=cs&cp=19&gs_id=r&xhr=t&q=leni+riefenstahl+olympia&gs_sm=&gs_upl=&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.,cf.osb&biw=635&bih=581&wrapid=tljp1327845967953014&um=1&ie=UTF-8&tbm=isch&source=og&sa=N&tab=wi&ei=V1IlT81vic7hBJz_3foM
ten čestmír je mi taky záhadou...

Milá Adriano, je zde řada otázek, které mne vrtají v kedlubně. Jednak je pro mne záhada, proč jsi tu fotografii nazvala „Létající čestmír“. Chápal bych buď konvenční - gramaticky správný způsob „Létající Čestmír“, anebo napsat vše malými písmeny „létající čestmír“, kde by bylo jasné, že jde o úmyslnou vizuálně - grafickou záležitost a nikoliv o chybu. Mám tedy dotaz, zda ve tvém tvaru „Létající čestmír“ jde o umělecký záměr anebo o chybu?

Ale ještě větší je pro mne záhada, proč jsi tu fotografii pojmenovala tímto názvem, odkazujícím na konkrétní televizní seriál. Přiznám se, že se mi tento seriál vůbec nevybavuje v paměti (pravděpodobně jsem jej nikdy nesledoval), a tak jsem si vyhledal, o čem vlastně je. Například na stránkách Česko-Slovenské filmové databáze jsem nalezl tento popis:

„Ústredný hrdina, malý žiačik Čestmír Trnka, sa prostredníctvom zázračného meteoritu, o ktorý zakopne pri ceste do školy, dostane na Planétu kvetín. Prinesie si odtiaľ aj zázračné semienka dvoch kvetín. Vyrastú z nich krásne kvety. Vôňa prvého mu umožní lietať a druhý zase z neho za okamih spraví dospelého človeka, ktorý vyzerá presne rovnako, ako jeho otec, pracovník výskumného ústavu.“


Také jsem se tě chtěl optat, zda tu kompozici považuješ za dobrou a zda tě neděsí ten nepřehlédnutelný a pozornost strhávající „pahýl“ v levé spodní části fotografie?

Zároveň mám dotaz, zda jsi uvažovala o tom, že by ta fotografie možná lépe „dýchala“, kdybys bývala byla s fotoaparátem o trošičku dále (tak, jak píše Martina)? Anebo třeba i výrazněji dále?

Případně zda jsi přemýšlela o tom, že přesně takováto vzdálenost od objektu, jaká je nyní, může působit rozpačitým způsobem typu „ani ryba ani rak“, a že když teda ne to zkusit o krok dále, tak se pokusit naopak jít nepatrně blíže a vytvořit v tom případě cosi jako „portrét v pohybu“?

Samozřejmě je zde zásadní dotaz, zda jsi uvažovala o tom, že fotografií slečen, žen, víl, nymf a dam v pohybu, za kterými efektně vlaje část („padákově nafouklého“) textilu na nejrůznější způsoby, už není na světě příliš velké množství od mnohých jiných fotografů, které podobné záběry pořizují již dlouhé desítky let? Dumala jsi o tom, že může jít o již natolik omletý motiv, že už dávno působí jako v lepším případě klišé a v horším kýč?

Je zde také otázka, zda si přemýšlela o tom, že takové záběry jsou sice kýčovité, ale že se pokusíš vytvořit něco trochu jiného, z čeho bude patrná nadsázka či humor?

Anebo že to provedeš vizuálně natolik elegantně, že to ten dávno omletý námět posune do nové kvality a dá té fotce smysl?

Adriano, neber prosím mé dotazy negativně. Jak dobře víš, řadu tvých dřívějších fotografií obdivuji. Avšak tato fotografie mne vyděsila, a tak se tedy ptám...

Ja neocekavam nadseni... Ja ocekavam neco, co mi muze neco dat. Komentare typu "tak to mi poser prsa" mi davaji co presne?
Btw, kdybych nadseni ocekavala, davno sem nic nedavam...
Martino: v cem si delam legraci?

Adri, děláš si legraci?

myslím, že je dost předvídatelné, že vzhledem k přístupu k fotografii většiny aktivních autorů nemůže být tato fotka pozitivně opěvována. To z ní ale nemusí dělat fotku špatnou, jen asi očekáváš nadšení na špatném místě.

adriano, to, ze ti nekdo napise, ze tvoji fotku vnima jako ostudnou, neznamena, ze je tvuj nepritel.

obsirnejsi kritiku si muzes dohledat u nekterych svych predchozich fotek. ze se kritici nechteji opakovat je imo celkem prirozene - obzvlast v pripadech, kdy znamky zmeny nelze zaznamenat.

Tak, drazi pratele nebo resp. spis nepratele... Ja myslim, ze jsou dva druhy kritiky - konstruktivni a nekonstruktivni. Jiste, nejsem chodici encyklopedie a tesim se, ze mi tu nekdo budete jiste predkladat definice ze slovniku, abyste me utvrdili o tom, ze tyto dva pojmy neexistuji. Presto pro me a pro nektere jine lidi existuji. Ta konstruktivni kritika je pro me uzitecna. Ta druha... kterou tu z velke vetsiny dostavam, je na nic. Ne, vlastne ne... je k necemu. Je mi z toho smutno.

Lubomíre, tohle už nezachrání ani vaše jemné příběhy. Tomáš Jíra to řek' dobře, Václav se snaží být pozitivní a já bych napsal "tak to mi poser prsa".
A to sem tuhle větu nikdy nepoužil - přece to ve mně něco vyvolalo!

ostudny.