Iceland rozpuštěný a vypuštěný

Jsem smutný, že mnohé sympatické osoby a sympatičtí osobáci i v současnosti prchají ze zatuchlé České kotliny na čerstvý vzduch. Ale vůbec se tomu nedivím, neb touha po vzduchu čerstvém jest touhou primární...

Takže: šťastnou cestu vinšuji!

Květináče na římse a některé další detaily jsou sice zajímavou architektonicko-botanickou radůstkou, ale jako fotografie, kontaminovaná vysokou mírou kompoziční entropie, mi to připadá škaredé.

Jako z nějakého hororu, kde v místnosti, ze které není úniku, se pomalu snižuje strop. Napínavý příběh však skončí šťastně. Pohyb stropu zastaví nezničitelná soška kokršpaněla.

Lukáši, je to to hezké, ale nutní mne to pokusit se něco udělat s kompozicí. Mám pocit, že by bylo bývalo lepší exponovat o trochu později, aby se ten uklízeč vymanil z pozice v tušeném levém horním rohu pomyslného čtverce, který je v opozici vůči spodnímu pravému rohu fotografie. Aby vizuální těžiště uklízeče nebylo v neviditelném čtverci (vůči spodnímu rohu fotky), ale aby bylo v levém horním rohu pomyslného obdélníku. Zde nejlépe obdélníku na šířku [zhruba 3:2], jehož pravý spodní roh je totožný s rohem fotografie. Zkrátka mnohem více by se mi líbilo, kdyby uklízeč byl výrazně blíž ke kmenu stromu.

...anebo mezi lampami napnuté lano a na něm provazochodkyně balancující s tyčí.

Lukáši, myslím, že ten trochu větší odstup, který je u odkazované černobílé verze, je velmi dobrý. Není to tak natlačené a více „vzduchu“ tomu určitě prospívá. Větší odstup je fajn, ale podle mého názoru by to chtělo pokusit se najít ještě pozici objektivu na pomyslné pravolevé přímce a potom tedy ještě kompozici. Je to určitě těžký úkol, ale o to zajímavější výzva. Pokud máš možnost se na místo činu vrátit (a pachatelé – fotografové se na místo činu rádi vracejí) a porvat se s tím opakovaně (snad ten Titanik ještě nějakou dobu setrvá zakotven v přístavu), tak v tom případě se budu děsiti na nové varianty.

Kolegyně Třešeň to vystihla. Také v tom vidím Titanik.

Pane Kamile, ale to se nemáte za co omlouvat. Zcela jistě nejste tím, kdo tam toho psa zakopal.

pes: mne ta kompozice také nesedí. Zátiší reality je to sice zajímavé, ale kompozičně se mi zdá trochu nedořešené, a to „trochu“ zde má pro vlčí vnímání zásadní význam. Nemám žádný problém se spoustou jiných fotografií od jiných autorů, které jsou často kompozičně evidentně špatně. Protože tam jde často o úplně jiné věci, takže tam mnohdy kompozici „neřeším“. Ašlak zde, u fotografie od pana Lukáše, ze které čiší vůle rafinovaně komponovat, může to „trochu“ poněkud nabobtnat a nakonec působit fatálně.

Ale pravděpodobně zde nejede jen o kompozici. Otázkou je také konkrétní pozice objektivu. A tak vůbec. Lze toto zátiší reality vůbec vyfotit tak, aby to bylo doopravdy ono?

pes2: a nepomohla by datumovka? :)

Mistr Peter Burda uhodil hřebíček po přilbičce. A kdyby pomyslný čtvercový výřez napravo byl pořízen již rovnou na svitek 6x6, tak by to byla fotografická lahůdka... :)

Ale i tak, jak je nyní, je velmi hezká (a tím dvojitým „anti-momentem“ zajímavá... :)

výborné!

výborné

pes: ale je pro mne záhadou, jak jsi dokázal přesvědčit kočičku, aby zmáčkla samospoušť, rychle skočila do křesla a předstírala, že o běžící samospoušti nic neví. To teda smekám kšiltovku!

Lukáši, takže pokud tomu rozumím správně, tak napřed byla malá skica (ta ikonka), a potom podle ikonky vznikla fotografie. Ano, to je zodpovědný přístup.

Fotografie k ikonce poměrně dobře ladí, a tak to má být.

Až se u tebe časem objeví nová ikonka, tak to zcela určitě bude předzvěst, že pomalu začínáš pracovat na nové fotografii.

Ale dost již nejapné vlčí bžundy, fotografie je to příjemná. Kompozice fajnová, každá blecha vychytaná.

A světlo září. Jako v září.

Pohoda. Fotograficky kultivovaná inspirace k relaxaci v hektickém světě.