Rozumím (pokud něčemu vůbec rozumím) výtce pana klubového Profesora, ale zároveň přisvištím s konstatováním, že takovéto „pusté“ fotografie mne také fascinují a magicky přitahují, a když si tento záběr (společně s předešlým záběrem a tušenými dalšími londýnskými fotkami) představím vytištěný s velkým rozlišením detailů na rozměrném tapíru, vznikne z takovýto záběrů pro vlčí vnímání poutavá výstava...

Velký bratr tě sleduje? Ale kdepak! Velký bratr už dávno nikoho nesleduje. Dyť by se z toho zcvoknul, sledovat furt miliony lidí najednou! Velký bratr má velké panděro, bačkory, leží rozvalenej na gauči a s otevřenou plechovkou piva v jedné ruce a pytlíkem smažených lupínků v pohodlném dosahu pazoury druhé čučí na fotbal v telce.

pes: na té fotografii mne dráždí ta rovná linie střechy baráku, která je tam poměrně drsně „narýsována“ v tvarovém kontrastu proti těm šikmým liniím ve spodní části fotky a příjemně zaobleným úhelným kamenům obruby chodníku...

Na velké kvalitní zvětšenině, vystavené s dostatkem okolní světlé plochy, to bude určitě zajímavě vyznívající fotka...

Jan Burian - Svátky s Grýlou na Islandu:
http://www.radioservis-as.cz/archiv14/02_14/02_glo.htm

Jan Burian napsal další hezkou úvahu o (nejen) Islandu:
http://www.radioservis-as.cz/archiv13/46_13/46_glo.htm

krásné

„... a tak jsem si mezitím čmáral na kus papíru poznámky a pokoušel jsem se formulovat, proč Island podle mého názoru patří k nejzajímavějším místům na zeměkouli, která stojí za to poznat:“

http://www.radioservis-as.cz/archiv13/43_13/43_glo.htm

(Jan Burian: Islandské desatero)

Je pro mne záhadou, jak to Jirka myslel s tou „nudou“. Občas sem skočím osvěžit se a pokochat podivuhodnou krajinou, zachycenou na fotce první, ale i druhé, třetí, čtvrté...

Je to hodně chladné až mrazivé, rozhodně to nejsou mé oblíbené žhavé momentky pořízené v rozhodujícím okamžiku, ale přesto mne tyto fotografie fascinují.

Ve srovnání s kompozičně trochu nedořešenými fotkami z Islandu od Stanislava, Markovy islandské fotky neprovokují žádnými kompozičními labilitami. Jsou seřízené trochu technokraticky, možná jako písty bavorského automobilu.

A především je to fascinující krajina. Tisíce lidí se prý dobrovolně hlásí k jednosměrnému letu na Mars. Docela se jim divím. Vždyť třeba krajina na Islandu (alespoň podle fotek) je evidentně o mnoho zajímavější...