Částečně souhlasím s komentářem od Tomáše, ale zásadně nesouhlasím s názorem Petra. Petře, tato fotografie je cokoliv jiného, jenom ne kalkul. Znám pana Profesora Ianuse dost dlouho na to, abych věděl, že jeho fotografie nejsou kalkulem. Možná zde lze použít dnes již trochu neslušně působící slovo „koncept“.

Byl jsem při tom (společně s několika dalšími nejmenovanými členy fstopu), když pan Profesor v budově DOX tento záběr pořídil. Téměř jako vždy – z náhlého popudu – spontánně – vytasil kompaktní fotoaparát a takřka bez přípravy exponoval. Pan Profesor se s focením nevyměšuje a exponuje skoro jako kovboj pálící od boku. Avšak šetří nábojnice. Jsou to spíše jednotlivé výstřely, nikoliv zbabělá střelba z kulometu. Část práce přenechává víle Náhodě anebo Velkému Trychtýři.

V poměrně rozsáhlé sérii Krajina s datumem (omlouvám se, pokud komolím název série) je řada velmi hezkých fotek a mrzí mne, že většina návštěvníků fstopu je asi nikdy neuvidí.

Fotka vystavená na této stránce se podle mého názoru ze jmenované série trochu vymyká, a především, pokud je vystavena takto samostatně, tak je vyrvána ze svého kontextu. Tomáš se zmiňuje o souvislosti, jenže pokud to pan Profesor vystaví jako sólovku, tak se většina návštěvníků fstopu o té souvislosti nedozví vůbec nic.

Tomášem zmiňovaná Warholova plechovka polévky má možná blíž ke klasické malířské a grafické tradici. Podobně, jako když staří holandští mistři malovali realistická zátiší, tak Warhol udělal cosi jako variaci na realistické zátiší. Zátiší s plechovkou polévky. I když bez okolního prostředí. A v tomto smyslu není podstatné, zda použil sítotisk anebo jinou grafickou techniku, a zda to zátiší s plechovkou „klonoval“. Pořád je to proces, při kterém umělec „namaluje obraz“ podle „na stůl postaveného předmětu“. Určitě, jak se zmiňuje Tomáš, je zde zcela zásadní grafická podoba etikety na té plechovce s polévkou. Přiznám se, že jméno autora té etikety (a loga) neznám. Asi by mi nic neřeklo, ale na případné výstavě Warholových prací (anebo v knižní publikaci) bych se rád o autorovi té etikety něco dočetl. (O detailech Warholovy tvorby příliš nevím, věnoval jsem jí zatím relativně málo času – mám raději „živou malbu“).

Datumovku na Ianusových fotkách vnímám samozřejmě jako zásadní grafický prvek, ale také pochopitelně jako signaturu.

Ve svém prvním vstupu jsem se zmiňoval o ready made. Duchamp kdysi mj. objevil působivý sušák na lahve, a tak jej (jako již hotový výrobek) koupil, podepsal a vystavil.

Ten sušák je nádherná věc. Avšak jeho autorem není Duchamp. Ten jej „pouze“ objevil a proslavil, takže se nyní můžeme estetikou sušáku kochati v různých encyklopediích o umění.

Avšak původní autor toho sušáku je anonymní, a protože nejde primárně o umělecké dílo, tak se asi žádný kritik nepozastaví nad tím, že jsme se dosud nedověděli, kdo ten krásný sušák vlastně vytvořil. Nějak se automaticky počítá s tím, že autor sušáku není důležitý, a že podstatné je pouze jméno toho, kdo kouzlo tvaru sušáku pro nás objevil.

Možná je to trochu křivda, ale hledat cosi jako spravedlnost ve světě umění by bylo bláznovstvím.

Teď už jen zbývá vysvětlit autorovi díla na fotografii od pana Profesora Ianuse, že má zkrátka smůlu, že nás všechny sice zajímá fotka s jeho dílem, ale že jeho jméno je nám úplně ukradené.

Mám pocit, že žijeme v době, kdy je to všechno už tak nějak jedno...



fstop-3.6.7/eloise-2.4.14.3
Comments