Netopýr v tašce. Takový nález potěší.

Mně se ta fotografie velice líbí. Trocha romantiky té stále stresované Praze rozhodně neuškodí.

domníval jsem se, že jsou ještě tam.

ale oni jsou už tady.

senzace.
uchvátila mne.
velice.

Ten monumentální kancelářský "totem" na horizontu pravděpodobně trochu znám. Nepoužívám satelitní navigační přístroje, a tak tento věžák plní funkci jednoho ze základních orientačních bodů při (zimních nočních) potulkách po Šáreckých pláních, náhorních plošinách a údolích (ale jen z některých údolí je viditelný). Pokud však toto není fotografie ze Šárky (v létě ji tolik neznám), tak v tom případě jsem zabloudil a začínám se bát všech těch potvor, které zatím naštěstí koukaj jen na ten barák. I když - teď se mi zdálo, že jedna z těch potvor se nenápadně otočila...

jemna prace.

ano, prvni je pekna :)

pes3: a ještě jednou speciální díky Lukášovi za včerejší opravu mé hrubé technické chyby. Pomohlo mi to uvědomit si lépe některé optické jevy.

O naklonění roviny papíru a zároveň naklonění roviny filmu ve zvětšováku jsem včera večer také dumal. Chtěl jsem se o tom zde dnes ráno zmínit. A předpokládal jsem, že Lukáš to rozcupuje a napíše, že to nemůže fungovat. Ale nevěděl jsem, proč by to nemohlo fungovat. Jsem teď překvapen, když zde nalézám potvrzení (a to i od Lukáše – pokud jsem to pochopil správně), že by to fungovat mohlo... :))

pes: Matěji, díky za informaci. :)
pes2: Martine, díky za informaci :)

Dodám ještě, že se mi tato fotografie líbí. Fascinuje mne. A proto mne mrzí, že není vyfocená na velký formát. Takže zde souhlasím zároveň s Vojtěchem. Ano, tato fotografie by si bývala byla zasloužila velkoformátové nářadí.

pes: ohledně restituce na této konkrétní fotografii je zatím podle mého názoru nejblíže k pravdě Tomáš. Ale je také možné, že to Matěj udělal jiným způsobem. Jsem tedy velmi zvědavý, co napíše Matěj. V každém případě bych si toho asi nevšiml bez první Tomášovi poznámky. A různé úvahy na toto téma mne velmi zajímají. Mám rád technické hádanky. Navíc jsem autorem několika různých vynálezů, ze kterých jsem měl kdysi radost, ale jen do okamžiku, kdy jsem zjistil, že nefungují... :))

Milý bdělý Lukáši, asi máš pravdu. Zdá se, že jsem to vymyslel blbě. Teď to nemohu empiricky ověřit, ale když si to pokusím s pomocí skromných zbytků ztrouchnivělých mozkových buněk představit, tak se mi tvůj názor jeví jako logický (i když na první pohled působí překvapivě). Člověče, to je velice zajímavé!

Princip restituce při fotografování je jasný. Ale restituce při zvětšování lze dosáhnout asi skutečně jen pomocí naklonění papíru či vyklonění osy zvětšováku. To se stává mně. Protože u mého zvětšováku Opemus nelze nastavit úplně přesně kolmost jeho hlavy proti desce, tak mám na veškerých svých papírových zvětšeninách tak trochu nechtěnou anti-restituci. Nedokážu nazvětšovat obdélník – vždycky z toho vznikne trochu lichoběžník. =oO

Ale abych to nezamluvil: děkuji ti za vyvedení z omylu ohledně utopické vize restituce pomocí posuvu objektivu ve zvětšováku. To možná také vysvětluje fakt, že nevím o zvětšováku, který by možnost restituce nabízel... :))

I když teď mne napadlo, že s tím universálním světelným zdrojem (pro kinofilm a 6x6) to asi nebyl úplně dobrý příklad. V tomto univerzálním kondenzoru jde do značné míry o zachování jeho úhlové velikosti, která je při použití vzájemně odlišných zvětšovacích objektivů pro kinofilm a 6x6 (s ohniskem cca 50 mm pro kinofilm a 80 či více mm pro 6x6) nakonec tak nějak podobná. Kdežto kondenzor pro zvětšovák, který by umožňoval restituci, by musel mít větší úhlovou velikost. Takže pokud by byl podobně velký, tak by musel být umístěn blíž k rovině filmu. Anebo by musel být ještě větší. Zkrátka měl by větší optickou mohutnost. Čili přece jen by zde byl větší nárok také na kvalitu kondenzoru a zdroje světla.

A také by v takovém kinofilmovém zvětšováku (který by dovoloval zmiňovaný posun objektivu v rovině kolmé na jeho osu) musel být nadstandardně dobře vyřešený zdroj světla, aby vykryl větší plochu - hodně velký kondenzor apod. Ale toto je asi dobře řešitelné. Prostě světlený zdroj by byl větší, jakoby třeba pro zvětšování středního formátu (podobně, jako u univerzálních zvětšováků pro kinofilm a zároveň 6x6). Takže s rovnoměrností světelného zdroje by nemusel být žádný výraznější problém.

Matěji, na téma restituce kinofilmových záběrů ještě dumám, zda neexistuje nějaký zvětšovací přístroj, který by dovoloval posun objektivu nejen v osovém směru, ale do určité míry též v rovině kolmé na jeho osu (podobně, jako u měchových fotoaparátů). To by byla skvělá věc (i když by kladla zvýšené nároky na kvalitu zvětšovacího objektivu). O takovém zvětšováku sice nevím, avšak to neznamená, že neexistuje. :)

Takže teda přihazuji další pokus o vysvětlení úkazu. Kdo přihodí pátý?

Tato fotografie mne fascinuje.

pes: Tomáš má dobrý postřeh. Já bych to asi přehlédl.

Anebo že by to bylo sejmuto objektivem shift? To by byla frajeřina, protože shift je nákladný vercajk.

Také by to mohla být nakloněná rovina papíru pod zvětšovákem při hodně zacloněném zvětšovacím objektivu.

Takže jsou zde už tři možné způsoby vysvětlení úkazu. Kdo přihodí další?

ano ;))

Připomíná mi to začátečnické fotky, kdy po několika úplně počátečních šedivých fotkách přichází opojení z možnosti zvětšovat velmi kontrastně, a také opojení z objevu, co všechno lze dostat na jednu fotografii - co všechno lze vtěsnat do jednoho záběru. Ale potom jde fotograf dál a takovéto fotky končí v šuplíku jako vzpomínka na období, kdy radost z objevování nebyla svázána kulturou plochy. Z této fotografie bolí oči – téměř se na ni nedá koukat, ale vyzařuje z ní radost z objevování, což je hezké.