Hezké.

Ale je škoda, že je to tak blbě malé. Výjimečně zdůrazňuji to slovo blbě (blbě malé), protože ta móda malých "náhledů", na kterých je prd vidět, mne přijde zbytečná. Stokrát opakovaný vtip (konkrétně s malým „náhledem“ namísto dobře viditelné fotky) začíná být už poněkud vyčerpávajícím, a rozhodně už dávno není vtipný.

Anebo se snad Michale bojíš, že větší fotku ti někdo ukradne, prodá ji za 10 000 Kč a tobě nepošle žádní podíl z kořisti? Nebo o co tady k sakru (filmově - knižní výraz „k sakru“ jsem teď použil proto, abych zdůraznil, jak jsem strašně rozčilený a jak v záchvatu buším myší do monitoru a mlátím čelem do klávesnice) vůbec jde?

A navíc je tento náhled ještě k tomu blbě zpracovaný. Nehezky rozplizlý atd.

Prostě je škoda to prezentovat formou takovéto zmršeniny.

Protože jinak je to hezké.

Opravdu hezké.

Skutečně hezké.

Fakt hezké.

Doopravdy hezké!

Anebo je to možná obráceně. Když to všeho harampádí, které se na fotce právě vyskytuje, mnohonásobně přesáhne určitou mez zdravé střídmosti a je tam toho už potom absurdně mnoho, tak to třeba může být někdy i trefa. To se právě Michalovi občas stává: vaří ten svůj fotografický dort podobně jako v té pohádce O pejskovi a kočičce. Nahází tam jakoby úplně všechno, co se před objektivem zrovna vyskytne. A mám už delší dobu dojem, že na rozdíl od toho dortu z pohádky, který údajně byl z gastronomického pohledu diskutabilním, má Michal zvláštní nadání ten svůj dort občas upéct tak, že to vše začne nějakým bizarním způsobem dohromady fungovat.

...ale ten kompoziční kontra objekt - růžový barák s růžovým komínem - je tam přece také výborný!

perfektní!

Zřím zde sice jakýsi náznak vtipu s jednorožcem (na přední straně čepice, která z pozice objektivu není příliš vidět, je zřejmě vystřižena kruhová průchodka pro roh), ale přesto zde zůstává trčet otázka, zda to tentokrát není málo.

Úplně normální situace, a přesto působí bizarně.

DD (dobrá střelba - další trofej do sbírky)

Fascinující zahuštění, dovedné časování – dobře trefený mnoho-okamžik – zdařilá pouliční pohybová „koláž“.

Michale, mám pocit, že je to překombinované. Více vizuálních prvků a fórů si vzájemně konkuruje, z čehož vzniká guláš, který (po určitém časovém odstupu, nutném k odpoutání se od úlovku) pravděpodobně skončí v odpadkovém koši.

Fotografie s vtahující atmosférou. Velmi se mi líbí. Avšak provokuje mne zde to, že ta fotka je vystavena pouze jako malý náhled. Na takovémto pidináhledu není zřejmé, zda ta postava má na hlavě cyklistickou přilbu, natáčky anebo klubko potkanů.

Ale zároveň je fakt, že malé tajemství, kdy nevíme, co si ta osoba konkrétně nasadila na hlavu, je také hezké.

Setkaly se zde komponenty, které dohromady pěkně hrají. Výborná fotografie.

bulldozer

V poli stojí strašák,
bojím se ho avšak!

...
Výborné!

Docela neuvěřitelně zde hrají barvy, okamžik a stín. Velmi dobré!

Ano, také mne uchvátil telefonní kabel vedoucí od sluchátka do kýblu!

A kdyby kompozice nebyla tak natěsno, tak bych zavyl, že je to skvělá fotka. Ale možná je skvělá i tak, jak je.

Michale, to je výborné!

(a fotka s kánoí na odkazu od Tomáše J. je také pěkný úlovek... :))

Tomáši H., tvá úvaha o téměř nerozpoznatelném náhodném rozhodujícím okamžiku, prakticky ukrytém kdesi v hlubinách struktury ohromného davu patnácti tisíc lidí, mne připomněla, že existují fotografie, na kterých je zachycen v dokonalém rozhodujícím okamžiku najednou celý patnáctitisícový dav! Možná se nyní ptáš, jak je něco takového vůbec možné? Odpověď je jednoduchá. Jde o některé fotky ze spartakiády na Velkém strahovském stadionu.

pes: u zmínky o „rozhodujícím okamžiku“ mám na mysli dobře zmražené pozice běžců. Obzvlášť fáze druhého běžce je zaseknuta v ideálním okamžiku. Prostě trefa.

Jo, tato fotografie je poměrně složitým obrazovým materiálem. Je to taková obrazová skládka. A ten, kdo mne zná, ví, že pro skládky a vetešení mám slabost. Ano, je zde mnoho harampádí. A to je pokochání!

Juraji, kdybys prohlásil, že na této fotografii je příliš mnoho not, tak bych to pochopil. Ale že na ní téměř nic není? To nechápu. Vždyť je to rozehraná bizarní symfonie. Symfonie bez smyčců. S bicími a sirénami. Jako od Edgara Varèse. A jako bonus apokalyptický akordeon. To vše zachyceno v rozhodujícím okamžiku. Ani o vteřinu dříve, ani o vteřinu později.

pes: lomený tvar kmenu stromu napravo pěkně ladí s tvarem loktu běžícího občana v levém segmentu kolínské pohlednice.

Kolín je fotogenický. Tahací harmonika z radiátoru může být inspirativním hudebním nástrojem. Hudebně nadaný kolínský Terminátor bude mít určitě dostatek síly pro střídavé stlačování a roztahování plechového měchu.

Rytmizující cihlové schody na fragmentu zdi v pravé části kolínské pohlednice hezky ladí s rytmem plechové harmoniky.

Vlevo běží sportovně založení kolínští občané. Vlastně jde o momentku. Exponováno v rozhodujícím okamžiku.

Dobrá kolínská.