Blahopřeji k výborným fotografiím z jednoho dne v Tuzemské republice a zákřiveň gravrtuluji ke knize!
=:o)

kouzelná situace – skvělý postřeh – expozice v krásném okamžiku..
velmi líbí.. =:o)

toto je má oblíbená fotografie..

gesto člověčí osoby vlevo mne fascinuje.. a také si mi líbí, jak ten slon hledí vpřed.. a tak vůbec..

ale ještě k té osobě: připomíná mne jakousi osobu z jakéhosi slavného obrazu od Picassa..

ano, toto je má oblíbená fotografie..
=:o)

Mistře Luňáku, tato krásná fotografie patří mezi mé oblíbené..

rád se k ní vracím..

a kochám se..

=:o)

Mistře Luňáku, vítejte doma z vycházky!

pes: tyto fotografie působí na první pohled nenápadně. Ale přece jen zde vlk vnímá Váš vytříbený styl a Váš permanentně skvělý postřeh..

Po opakovaném ocivování vlk zjišťuje, že se mu líbí úplně všechny..

První má v sobě cosi jako „statickou dynamiku“, která působí velmi fotogenicky. A když se při zvětšování na velký tapír pomocí šablonky (či štětečkem při retušování) světelně potlačí ten světlý „flek“ před obličejem, tak ta fotografie na papíře bude potom určitě parádní..!

Druhá je mírně tajemná. Je zajímavá kombinací známých a neznámých tvarů a objektů apod. Má pěkné světlo shora atd... A hlavně je přitažlivá tou záhadností a exotičností zátiší..

Třetí je krásně komponovaná momentka (moc líbí! =:o)

Čtvrtá je také hezky komponovaná. Je vzdušná, důstojná a čímsi snad i majestátní. Na první pohled se na ní jakoby nic neděje, ale po delším ocivování ožije a začne působit..

Pátá se mi líbí možná nejvíce.. Hlava člověka v popředí a hlava miničlovíčka uvnitř jsou nepatrně nakloněny směrem k sobě a jejich osy se vzájemně protínají nahoře – kdesi v prostoru nad fotografií.. Tento detail je pro vlčí vnímání této fotografie důležitý.. Mírné vzájemné náklony obou obličejů, které dávají fotografii řád a harmonizují ji..



Na první pohled nenápadná, ale pro vlčí vnímání krásná série..
=:o)

opět rozhodující okamžik... pro vlčí vnímání skvělá fotka z reálného života a reálného prostředí!

a teď civím, že zde přibyla druhá... velmi silná... rovněž rozhodující okamžik... obě jsou velmi silné...!

skutečné Fotografie...!

civím s respektem...

a teď civím, že přibyla třetí a čtvrtá... je to velice silná série...

smekám rádiovku...

pes: a že držím panu Frantovi a všem dalším palčáky ať jsou zdrávi...!
=:o)

Trefa!

pes2: pokusím se přihodit k předešlé debatě: prostor nahoře u „icre“ ?
Dynamičnost světelných úběžníků přispívá k dynamice celé fotografie!
Navíc jde o jakousi úběžníkovou „šipku“, ukazující na hlavní děj – těžiště fotky...
Ta směrovaná struktura stropu paradoxně zpřehledňuje fotografii...
A také jde o zářící paprsky vycházející ze zakloněné hlavy...
Synergie tvarů: zakloněná hlava + náušnice + vlasy + světelné paprsky...
Celková struktura obrazu je sice relativně složitá, ale to zase přispívá k autenticitě fotografie...
Nikoliv chlad vyčištěné aranžované fotky, ale ohnivé tempo skutečného dokumentu...
=:o)

pes: a nyní ještě zavyji k té první („voak“), že ta kaskáda těch směrovaných pohledů je senzační! Přestože „voak“ je poněkud zastíněna obrazovou sílou fantastické „icre“, tak první fotografie také skvělá: výborný postřeh – brilantně odhalený „psychologický pink pong“ - excelentně zachycené výrazy – směrované pohledy!
=:o)

Velmistře Tr. Luňáku, gratuluji! Než se koktavě rozhýkám o celé nádherné sérii Romská miss 2006, tak nyní narychlo zavyji, že „icre“ je pro vlčí vnímání naprosto úžasná fotografie!! Ty pozice – gesta - výrazy zúčastněných víl! A speciálně fotogeničnost té zakloněné hlavy v kombinaci s výrazem víly vpravo! Neskutečná záležitost! Převelice líbí! Úplně maximálně!!

...hlásím, že jsem zde asi již postopadesáté... =:o)

Ta první je má speciálně oblíbená: úžasně dynamická kompozice, tvořená tím pohledem...
...a tou pozicí...

...a růže ve vlasech...


Ale všechny jsou skvělé!

Za mimořádně znělou považuji [phih]
Tu si představuji v budoucnosti často publikovanou v časopisech apod...

Celá série je krásně přirozená; nádherně chycené výrazy, gesta, okamžiky...
=:o)

přidám se k mohutnému hukotu davu a zahýkám, že mne také nejvíc zachvátila ta třetí!
a jak píše Tomáš Štumpa: „treti je pro me magnum zalezitost“
Expozice v rozhodující okamžik; vtahující gesto; elegantní kompozice...
A ta středoevropská novostavba je potvrzením - jakýmsi razítkem, že jde o momentku...
Zkrátka brilantní zachycení vysoce fotogenického pomíjivého okamžiku...
Nádherná věc...

Zbylé dvě fotografie jsou také krásné, ale ta třetí je nejkrásnější... =:o)

čo ďalej ? ...no přece pokračování...! jsem přesvědčen, že Tr. Luňák se vydal dobrým směrem...

ano, existuje více úžasných směrů – například úchvatný směr foto-malířský...
ale já myslím, že Tr. Luňák to vzal za opravdový konec... Dokument jde k jádru fotografie... navíc když je takto doopravdy prožitý... ...tím však ani v nejmenším nic nenamítám třeba proti zmiňovaným krásným fotomalbám... ...více fotografických směrů může existovat pospolu aniž by si vzájemně konkurovaly...

ta první je senzační a ostatní jsou skvělé, což znamená, že všechny jsou vynikající a s DUŠÍ!

nejvelebenější klubový Velmistře Tr. Luňáku, pokud přijímáte studenty, tak se hlásím do Vaší fotografické školy ŠOFŽ (Školy Opravdových Fotek Života) o které možná nevíte, že jste jejím ředitelem, ale zkrátka jím jste...

narozdíl od Tvých veleúžasných sérií z Rumunska či rómských karnevalů apod. zde asi není taková fotografie, kterou by bylo možné vytáhnout jako graficky nosnou – jako jednu jedinou Tebe plně zastupující a jako autora zcela a úderně charakterizující na výstavě (ve vizuálním smyslu), ale přes to zde civím s obdivem a úctou...

ano, respect!

tato série se mi vryla do kedlubny – tak nějak celkově... je důležitá... je pravdivá... nutí k zamýšlení... když si ji prohlížím, intenzivně vnímám, že žiji povrchně a sobecky... že se zabývám blbostmi...

zkrátka, smekám rádiovku...

pes: ještě jsem chtěl dodat, že zdánlivá „banalita“ fotografie umocňuje její sílu. K její síle navíc výrazně přispívá zde paralelně přítomný náznak humoru, který považuji za životadárný. Umění dělat si legraci sám ze sebe, a to i ve chvílích těžkých.

...jsem zloděj... ...občas se sem nenápadně vkradu, a potajmu kradu pozitivní energii...

Obdivuji tuto fotografii, a obdivuji její aktéry. Obdivuji autora fotografie, který nejen ve správný okamžik fotí „ztracené“ lidi, ale který jim zároveň, pravidelně a často až do noci a mnohdy s vypětím sil (dobrovolně po své práci) doopravdy pomáhá přežít.
Zároveň obdivuji portrétovaného, ze kterého vyzařuje síla porvat se s nepřízní osudu. Pokud si prohlížím tuto fotografii, tak mnohem intenzivněji vnímám, že žiji špatně, že se chovám sobecky. Obdivuji tuto fotografii, a obdivuji její aktéry...

jejej, to je krása..!! =:o)
(jak je možné, že mne tyto fotografie utekly...?)
no prostě radost z takovéhoto nádherného objevu...! ...ano, fotografie SRDCE...! =:o)
...RADOST...! =:o)

...mimo jiné ta ruka – ty prsty...!! ...elegantní fotografie... ...a pěkně dekadentní...
pes: ach jo, zase se nějaké děvče ničí jedovatým kouřem... ...vždy posmutním, když vidím dívku či ženu s cigaretou...