Dům s univerzálním protileteckým a protiraketovým obraným zařízením.

Portrét paní Bubákové. Hezká ilustrace do knihy, kterou neznám.

Moderní krmelec o velikosti paneláku se sice jeví jako poněkud předimenzovaný, ale alespoň zvířátka nebudou mít hlad.

Pěkný úlovek.

Mistrovství světa v gymnastice?

Šikovné zviřatko a šikovný pan fotograf, exponující v rozhodujícím okamžiku!

pes: přece jen existují syslové, kteří si ji užívají. A pokud mám hovořit pouze za vlka (převlečeného sysla), tak přiškrábnu, že se opakovaně vyvracím a užívám...

pes2: „...stavalo se mi casto, ze si nekdo vzal nejakou (v mych ocich casto nepovedenou) fotku a vyzdvihl ji nad vsechny ostatni...“. Ano, vše je subjektivní. A subjektivní dvojnásob, pokud se nepoužívá objektiv... :))

Rentgenový snímek vesmírného cedníku.

To jede.

Pavoučí muž požírá pavoučí ženu. Anebo naopak?

Anebo jsou to ptáci chycení v obří pavučině?

Působivá fotografie. Líbí se mi. Kromě kompozice. Ta rovněž uvízla nastražené pavoučí síti a nedokáže se uvolnit.

Na první pohled mne sice až tak neuchvátila, ašlak opakovaně se vyvracím. A čím déle ji znám, tím více se mi líbí. Už se mi líbí hodně. Dokonce i kompozice. Chce to trochu odstup. Zvednout se od počítače a kouknout na monitor asi tak z dvakrát - třikrát větší vzdálenosti, než z jaké se na monitor civí obvykle. Potom je to paráda.

Jardo, díky za nález. Hezké jméno pro tančící rostlinu.

Hezká romantická fotografie (také mám rád tzv. naivní umění). Expozice ve správný okamžik – končetiny pohybujícího se čtyřnožce jsou zachyceny ve fotogenickém zlomku času...

nový jar

je kvalitní!

To je zvěrstvo! Expozice v rozhodujícím okamžiku!

Vzpomněl sem si na název filmu Byl jsem při tom. To je z toho dne, kdy jsem dělal nosiče těžkého stativu Linhof? Ani si nepamatuji, že na tom stromě bylo tak málo listů. A dosud vlastně ani nevím, co je to za strom. Tak zvláštní velké listy se často nevidí. A fotografie? Myslím, že se povedla. Sedí. Je magická.

ten člověk v rádiovce, staré lyžařské bundě a s opileckým nosem je sympaťák:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/100/afoe.jpg

Zdarily portret. Humorny. Pripomina mi jednu komixovou figurku... :)

a také jsem si opět přečetl dřívější hezký komentář od Jitky:
http://www.fstop.cz/e/kotrbova/comments/to-tuma/101203-0903/

stále výborná, stále krásná fotka!

Hezká atmosféra. A kompozice je taková lehce v pohybu. Jako kdybys pomalu otáčel foťákem v horizontálním směru a průběžně mačkal spoušť bez ambicí trefit nějaký zlatý řízek či stříbrný řez. Asi se mi právě líbí i to, že nejde o ustálenou kompozici, že je zde pohyb.

Tuto kompozici bych úplně nezatracoval. Něco na ní je.

Umělkyně, jejíž výstava vzbudí takový rozruch, že je zakázána, může být spokojena. Je to důkaz, že výstava není lidem lhostejná.

Ale potom je zde druhá věc, a to skutečný obsah těch fotografií. Já si je částečně pamatuji. Vím, že jsou šokující. Tak, jako je šokující mnoho jevů na této zvláštní planetě. Ve výtvarném smyslu působí ty fotografie klasicky. Šokující není jejich forma, ale obsah. Je šokující proto, že je skutečností. Krutou realitou.

Jestli tu výstavu někdo zakázal, anebo nezakázal, není až tak podstatné. Stejně si myslím, že pokud na této planetě o něco jde, tak v tom případě jde o to, abychom se naučili na ničem nelpět, důsledně rozpustit své ego.

Vyzařovat mír. To si přeji.

Nojo, ale k jakému účelu slouží ta šokující forma života s úděsnými, „nechutnými“ a „neestetickými“ tvary zmaru?

To nevím. Řečeno diplomaticky: je to mystérium.

Slečno Lucie, dlouhodobě vnímám, že jste šokovaná krutými formami cyklů života na této planetě. Já jsem také šokovaný. Lhal bych, kdybych tvrdil, že šokovaný nejsem. Plujeme vesmírnou propastí na stejné kulaté lodi. Začíná to třeba záběrem na tygra, který právě prokousne tepnu antilopě. Horor reality pokračuje pohledem na „havarovaný“ prázdný skelet mravence, kterého zaživa zevnitř vyžrala zvláštní houba. Je to šílené. Prostě je to šok.

Pořád nějak doufám, že když se někomu skutečně podaří rozpustit své ego, takže i to, co se nyní jeví jako šokující, marné, kruté, nesmyslné, absurdní, úplně ujeté, nakonec pochopí.

Já (a vyřčené slovo „já“ potvrzuje akutní přítomnost ega) zatím nechápu, proč vývoj duše musí procházet takovými krutými formami.

Ale asi je to nezbytné. Třeba to jinak nejde. Možná má pravdu stará indická moudrost: aby se světlo stalo světlem, musí projít ohněm.