Nastaven filtr:

[fs:118]
Lubomír Vlk [fs:118]
 (kdokoliv)



Fascinující architektstruktura na působivé fotografii.

Ta fotka dýchá a funí, vizitor civí a vrní.



Juraji, jako sůl potřebuješ studovat kompozici. Studovat, studovat kompozici. Možná teď odpovíš: "ale co jiného v té škole dělám, než že studuji kompozici?!" V takovém případě se nabízí odpověď, že kompozici studovat nezle a že ji v žádné škole nikoho nenaučí.



Hezká krajina, rád se pokochám, ale zároveň mám pocit, že ve workshopu fstopu takový typ fotografie poněkud neladí.



Petr má asi pravdu. Spíše než daguerrotypii to připomíná pryžotisk.



Omlouvám se. Jsem dement, chaot a předpleta. Barunka je jméno úplně jiné psí dámy. Ta velká buldočí dáma se jmenovala Maruška. A to zvolání znělo:

Maruš, zadav ho a neruš!

pes: ta hromada mi trochu připomíná základ modelu hory Raná při pohledu přibližně ze severu.



Magická fotografie chudinské dělnické čtvrti před osmdesáti lety. Anebo ještě dříve? Připomíná daguerrotypii. Na tom stožáru veřejného osvětlení si představuji klasickou žárovku a plechové smaltované stínítko kývající-se ve větru.

Čarovná fotografie. Uchvátila mne velice.



Baruš, zadav ho a neruš!

Takto jsem volával na jednu hodnou, ale strašidelně velkou buldočí dámu, která se jmenovala Baruška, a která se kdysi účastnila jednoho takového dálkového pochodu s tlupou rozjívených dvounožců. Baruška byla však opravdu hodná a nikoho nezadávila. Alespoň ne během zmiňované túry.



...a višničkou na zákusku je ten televizní anténní kabel, ční ze zdi.

Skvělá fotografie. Ale možná nemá až tak magické kouzlo lehkosti, neopakovatelnosti a až dojemného humoru jako tato nedostižná varianta:

http://www.fstop.cz/e/chmela/parit-se-nejde/

Tu odkazovanou fotografii, kterou vnímám jako humornou a současně citovou, úsměvnou a také dojemnou, velice obdivuji. Ale to neznamená, že by se mi nelíbila aktuální fotografie Sedláček Robert v Lipnici v hospodě s lahváčema v igelitkách. Ta je bez pochyb také skvělá.



To je divná Karkulka. Nemá čepeček ani košíček. Podle určitých indicií lze předpokládat, že celý obsah košíčku zkonzumovala dříve, než stačila dorazit k babičce na kraji prořídlého lesa.



domníval jsem se, že jsou ještě tam.

ale oni jsou už tady.

senzace.
uchvátila mne.
velice.



No toto! Ona zde! Nedávno jsem ji zahlédl v boardu, a než jsem stačil kviknout, zjevila se zde! Tak to mám radost! Kouzelná pohlednice.

Civím, že nyní je snad až zbytečně ostrá a jaksi strojově pravoúhlá. Ještě více mne okouzlila ta narychlo přefocená nedokonalá verze – ta je určitě ještě hezčí:

http://barboramrackova.cz/foto/2.jpg

Opravdu hezké!

Sakrblé, ale jak je možné, že zde ještě nikdo nic nenapsal? Čím to, že vlk jako první zde pokládá svůj pseudokomentátorsky obdivný exkrement?

To ještě všichni chrní?

pes: držíme belgickému pacientovi tlapy, ať je brzy zdráv a nemusí chodit do společnosti s gramofonovou troubou na hlavě.



Martine, nebuď smutný, to jsou standardní příhody, kterými jsme postiženi všichni. Už se to mnohokrát stalo nám všem, porůznu uhranutým širým světem fotografie. Příhoda může probíhat například takto: Fotograf se plíží terénem, uzří velmi interesantní zátiší reality, vyfotí to, koukne se na fotku a zjistí, že na té fotce to není zdaleka tak zajímavé, jak se to jevilo v reálu. A když fotograf ani po několika dnech, týdnech, měsících či letech nemá v úmyslu smířit se s faktem, že to na fotce nedopadlo dobře, tak ji (někdy téměř samovolně – jakoby proti své vůli) vystaví s jakousi stále přežívající nadějí, že se dodatečně stane nějaký zázrak. A čekání na zázrak (bez ohledu na to, zda při expozici anebo až po expozici) patří mezi charakteristické vlastnosti fotografek a fotografů. Jsme jedna obří rodina čekatelů.



Romantické strašidýlko. Mně se ta fotografie líbí. Místo rozpůlených pingpongových míčků na gumičce má ta paní nasazeny květy.


fstop-3.6.10.1/eloise-2.4.15.9
Komentáře, strana 29/160

Str.
29