Jsou to fascinující objekty. Speciálně se mi líbí první fotografie, která byla pořízena jakoby „normálně“ bez rušivých „uměleckých“ ambicí fotografa. U převážné většiny dalších fotografií mne však ruší „přes koleno lámané“ a snad až příliš na sílu tlačené či poněkud krkolomné kompozice „natěsno“, u kterých je poznat, že nejsou důsledkem nedostatku prostoru anebo odstupu, ale spíše jsou výsledkem snahy fotografa o „uměleckou kompozici“. Možná je to ke škodě. Objekty jsou to opravdu zajímavé a pravděpodobně mnohý divák by je rád viděl tak trochu více v jejich kontextu. Nějaké celkové pohledy, střídané zajímavými detaily. Tak, jak to je nyní, to až na některé výjimky působí spíše dojmem, že fotograf se nesnažil vyfotit co nejlépe objekty, ale že jeho cílem bylo především zaujmout fotkami.

pes: oceňuji bonus „vánoční stromeček mrazivých padesátých let“:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/duto.jpg

Kolem hotelu Internacionál (nyní Crowne Plaza Prague) se plížím relativně často, dokonce jsem měl možnost několikrát navštívit některé jeho útroby (do věže na vyhlídku, která mne láká nejvíce, jsem se však ještě nedostal), ale takovýto satirický zákryt jsem tam ještě neviděl.

Také mne vrtá v makovici, jakým ohniskem je konktrétně tento zákryt focený. Předpokládám, že měch foťáku (pokud je ten foťák měchový) byl vytažen docela do krajnosti. Anebo je to pomocí nějaké teletrubky?

Setkaly se zde komponenty, které dohromady pěkně hrají. Výborná fotografie.

Docela kultivovaný návrh na leptaný povrch černého náhrobního kamene lesníka – motoristy.

Tomáši, to ti teda pěkně děkuju! Zdá se, že ses rozhodl donutit mne k tomu, abych si koupil stále scházející tonery do nenažrané tiskárny hp, a fotografie od Jiřího si prohlížel výhradně vytištěné! To se mi to zevlování na fstopu výrazně prodraží! A navíc bude neekologické.

Tomáši, to přece nemusí být nic trapného. Vždyť třeba vytištěné digitální fotky je třeba také nějak zapaspartovat (pokud je nemáme v úmyslu zavěsit na zeď bez pasparty, což je samozřejmě mnohdy také hezké). I vytištěné digitální fotky mohou být přece ve velkoplošných paspartách a tak podobně.

A konkrétně zde možná nejlépe sedí umístění do bílé plochy (šedá plocha by se s touto fotkou pravděpodobně hádala – asi by ji zadusila). A bílé ploše, která umožní té fotografii dýchat, je třeba dát nějaký vnější tvar. Což mne jaksi automaticky navádí k jednoduchým proporcím pasparty. Možná jde o nejpřirozenější řešení. A možná, že ne. Je to otázka. Otázka docela zásadní.

Střelba od boku mne nenapadla. Opravdu jsem si myslel, že to máš nějak precizně vymyšlené. A tak jsem o tom tak různě dumal.

Ale když už se zde tedy rozjíždí debata o paspartování (mé oblíbené téma :)), tak ještě, stylizován do role rozumbrady, přihodím subjektivní názor, že obvykle nejhorší bývají kompromisy na půli cesty. Čili buď oříznout těsně, anebo umožnit hóódně prostoru kolem. Zde konkrétně si představuji z bílé okolní plochy neubírat, ale spíš ji přidat. Zejména nahoře a dole. A možná přidat hodně i celkově, ať ta fotka „dýchá“, avšak s konvenčními proporcemi pasparty. Anebo konvence porušit, ale teď nevím jak porušit, aby to sedělo. To by se asi musely konvence porušit ve vztahu k nějaké celkové grafice...

Asi teď příliš blábolím. „Dumám nahlas“ (diplomatické označení záchvatu žvanění … :))

Ta první je velmi hezká. Má kouzlo.

Možná (jak zde poznamenávají někteří další vizitoři) je kontraproduktivní přikládat do série druhou fotku a vytvářet vysvětlující puzzle. Myslím, že ta „nedopovězená“ první fotka může být zcela samostatně.

pes: já vím, že tu paspartu máš promyšlenou, že to máš takto schválně, ale i tak přiložím do kamen cvičným odkazem na nedávnou debatu o paspartování pod fotkou od Matúše Mudrocha:

http://www.fstop.cz/e/mudroch/portret-zamysleneho-bohema/

Pasparty však nyní dejme stranou, můj základní skřek zní takto: ta první je velmi hezká. Má kouzlo.

Velmi hezké!

A které ruce patří té dámě?

Zajímavá změť. Pro mne je ta fotografická hádanka lákavá také tím, že asi nemám šanci uhodnout, čeho se týká. Jde o sraz leteckých veteránů, závody lyžařů, skoky na lyžích, soustředění amatérských závodníků na bobech anebo o víkend v kanadském zábavním parku? Podobné otázky se sice vynořují, avšak odpověď na ně zřejmě není podstatná.

Zdejší absence měřítka mne také fascinuje. Napřed jsem si myslel, že ten porost v popředí jsou nějaké usychající drny anebo keříky. Ale teď mám dojem, že jsou to stromy se žlutým listím. Možná, že to ucho je o několik neřádů větší, než jak se mi jevilo včera. A když si představím, že by zde jako měřítko bylo zakomponováno třeba rypadlo, tak bych byl stejně vedle, protože nevím, jak je rypadlo velké.

Například vůbec nevím, jak velké je toto rypadlo:
http://kostelnibriza.cz/wp-content/uploads/2010/10/IMG_9116.jpg

A když nevím, jak velké je rypadlo, tak vlastně nevím vůbec nic.

Ucho planety Země. Nastražené do vesmíru.

Lahůdkové pocivění.

(Světlý – žluto-rezavý drn v levé části spodního okraje filmového políčka by potřeboval opatrně přesadit.)

Anebo možná o silnější vous tygra ussurijského.

pes: ale barvy jsou zde opravdu hezké a Kristýnkou zmiňované nesvětlo je také fajn.

Ale ta kompozice je mi trochu proti srsti. Nutí mne zvednout objektiv o potkaní fousek výše.

To je fakt. Modrá obloha by neladila k zeleni. Lidová moudrost praví: „Zelená a modrá, pro blázny dobrá.“ Ať žije neutrální bílá/šedá/černá! Ta ladí ke všemu.

Ano, to už je poměrně velký rozdíl. To se hodí asi spíše pro menší obrázky (např. malý grafický list se suchou jehlou anebo mokrým špendlíkem) ve velkoplošných paspartách.

pes: ještě přihodím zajímavost, že jednou z výhod té úplně prvně zmiňované pasparty, kde boční rozměr je průměrem mezi kratší horní a delší spodní částí, je to, že takto lze zapaspartovat na optický střed také přesně čtvercovou fotku do celkově přesně čtvercové pasparty.

Tomáši, možná lze konstatovat, že jsme si rozuměli na cca 50%. Ty jsi mne sice rozuměl na 100%, ale já jsem špatně pochopil tvůj vstup a domníval jsem se, že píšeš o trochu jiném jevu.

Protože jsem četl nepozorně a myslel na to, co kolem sebe vidím (a pasparty bez optického středu vidím v současnosti opravdu často). Avšak zdá se, že i přes drobné nedorozumění, které jsem způsobil, se v názoru asi hodně shodujeme.

A díky za definici „50/50/57“. Takto vyčíslenou jsem ještě neviděl (anebo možná kdysi viděl, ale již zapomněl). Neleskle, čili matně si také vzpomínám na dávnou poučku pro optický střed: čtyři devítiny shora, pět devítin odspoda. Nejsem si však jistý, zda si toto pamatuji správně.

To je pravda (jak zmiňuje Tomáš), že v současnosti se pro výstavní účely používají také zcela symetrické pasparty bez ladění umístění fotky/grafiky na „optický střed“. Není mi vůbec jasné, proč se takovýto způsob paspart v současnosti s oblibou používá. V takovýchto paspartách fotky a grafiky pocitově padají dolů. Přestože jsou geometricky (podle pravítka) přesně uprostřed, tak subjektivně se u nich zdá, že nahoře je více prostoru než dole, což je poněkud proti vlčí srsti. Není mi jasné, zda jde o neznalost věci, ignorantství anebo o záměrný protest proti konvencím. Je to pro mne opravdu záhada.

A také jsem chtěl dodat, že považuji za zásadní rozlišování mezi paspartou a rámem. Mne asi nejvíc vyhovuje takováto definice:

Pasparta = umístění fotografie/grafického listu do relativně velké okolní plochy, a to v ideálním případě tak, že dole vznikne trochu více prostoru než nahoře.

Rám = všechny čtyři strany rámu jsou většinou shodně silné. U nepravoúhlých rámů (například eliptických) je celý obvod rámu rovněž totožně silný.

Pro subjektivní vnímání je zřejmě důležité, zda vizitor vědomě anebo i podvědomě vnímá, zda fotografie je zarámována anebo zapaspartována.

Silnější bílé okraje při zobrazení fotky na webu mohou působit spíše jako pasparta, než jako rám, a tak je zřejmě přirozenější používat u takovýchto silnějších bílých okrajů na webu „klasické paspartování“ na optický střed.

U skutečných papírových zvětšenin a grafického listí je však běžné, že fotografie/grafika je umístěna na optický střed v asymetrické paspartě, ale to celé je již ohraničeno zcela symetrickým vnějším rámem.

Teda ono toto asi už dnes úplně neplatí. Ale proč toto na mnohých současných výstavách neplatí, je pro mne zatím mystériem. Protože (jak se každý může přesvědčit) je to potom proti srsti a všechno to padá. I když zároveň je také pravda, že v měsíci listopad může výstava s takto zapaspartovanými „padajícími“ pracemi působit stylově.

Matúši, mne se docela osvědčily proporce pasparty, které lze číselně vyjádřit takto:

Nahoře = 50
Boční strany = 55
Spodek = 60

Pro web konkrétně například:
Nahoře: 100
Boční strany: 110
Spodek: 120
px.

Určitě by ta fotka měla být umístěna v tzv. optickém středu, čili o myší fous výše, než ve středu skutečném.

To ostentativní mlčení většiny zde je nesnesitelné. Lidi, prosím vás, pište sem už konečně své komentáře! Zasypte to tady stovkami komentářů, ať vlčí bláboly už konečně zmizí v nedohlednu pod nánosem nových slov!

Já vím, že ten můj „komentář“ zde je úplně hrozný. Ale mám pocit, že je to lepší než nepsat nic. Když někdo vystaví fotku a nikdo k ní nic nenapíše, tak to působí velmi arogantně. Kolektivní ignorance může působit až pekelně. Absence komentářů pod fotkou je nejhorší situace, jaká může ve workshopu nastat. To už je potom lepší napsat cokoliv, třeba i to, že se mi ta fotka nelíbí, než nenapsat nic.