výborné

Obdivuji Lukášův komentář, vystřelený ve 23 hodin a 8 minut.
(20. ledna 2013)

A Emilův komentář je také příkladně precizní.

Urodily se vám pěkné plody. A kamufláž pralesní lovkyně, předstírající tropickou dýni překvapenou makakem, je také zdařilá.

V tom pohledu do dálky je obžaloba celého světa...

Mimořádně silná fotografie...

stále krásná momentka s hezkou zimní atmosférou a pěkným - téměř šerosvitovým světlem...

čas ji neblížil, bába na okap, dnes je snad ještě hezčí...

pořád se mi velmi líbí...

a opět mi trochu připomněla atmosféru některých obrazů Pietera Brueghela...

Vzpomněl jsem si na Věc ve filmu Addamsova rodina...

Pěkné.

Pokud je na papírové zvětšenině alespoň o trochu (stačí jen nepatrně) zřetelnější ta paní ve stínu rohu baráku (avšak stále důkladně maskovaná „mimikry“ na šatech), tak v tom případě se mi ta fotografie líbí.

Je to hezký fór, který postupně dozrává...

Pohled této hypnotizérky je natolik autoritativní, že když nic netušící chodec letmo (a zřejmě osudově) pohlédne do okna, ihned zapomene na cíl cesty své, svalí se na chodník jak bleskem zasažen a uhranut výrazem osoby kočičí v křeči se svíjí.

Nezlomnost vůle dámy za oknem dosvědčuje pozice tlapky, teatrálně položené na křehkém listu květiny. Z té tlapky v její téměř napoleonské pozici vyzařuje nesmlouvavá síla autority.

Jiří, to nevadí. Já vlastně také nevím, co překvapivého bych měl dodat k tématu „sólová anekdota versus více fotek v sérii“. Ale třeba zde někdo pohodí otázku natolik zákeřně formulovanou, že nás to k debatě přece jen povzbudí. :)

Nikdo, kdo pohlédl do tváře za oknem, nezůstal neosloven.

Nikdo, kdo pohlédl do tváře za oknem, nezůstal nepovolán.

Nikdo, kdo pohlédl do tváře za oknem, nezůstal nezměněn.

Jiří, tebou odkazovaná tvá fotografie mne nadchla (nikoliv celkovou kompozicí [i když kompaktní skupinka je dobrá], ale tou zmiňovanou lehce absurdní situací). Ašlak vrtá mi v kebuli, jak jsi myslel konstatování: „ale takhle samotny to je pro me o nicem“. V obou případech jde přece o jemnou fotografickou anekdotu. Proč by samotná anekdota měla být o ničem, když je to evidentně anekdota s (slovy obtížně popsatelnou avšak zrakem dobře vnímatelnou) „vizuální pointou“?

pes: tuto otázku prosím nevnímej jako konfrontační výzvou k souboji, ale jako námět na případnou následnou lehkou debatu na téma „Sólová vizuální anekdota v druhé dekádě prvního století třetího milénia“ anebo tak nějak podobně...

pes: vypeckoval jsem se nepřesně. O konkrétní množství postav nejede. Mohou být i dva člověkové, ale v jiné konstelaci – např. blíž k sobě. A úplně úžasná by byla skupinka turistů. Na třetí stranu je jasné, že nebylo na výběr. Lovec se musí spokojit s kořistí, která vleze před fotografický aparát.

Příjemný situační humor. Škodovka, že celkové vyznění fotky kazí roztržená (nekompaktní) kompozice, respektive rozštěpující přítomnost dvou postav, o které se zmiňuje Tomáš Houda.

První je velmi hezká a druhá také, protože je na ní smějící se kytovec - pravděpodobně vorvaň.

vynikající!

vizuální pamlsek

delikatesa s lahodnými polotóny

Docela mne překvapuje, jak hodně zapomínám. Například jsem zapomněl, že je zde takováto veselá fotka...

To je zajímavé, že včera na mne zapůsobila podstatně více. Dnes se mi jeví jako téměř normální. Ale i tak pořád dobrá.

Statická fotka a přesto má takovou šťávu. Zdařilá šichta.

pes: tato fotografie má cosi společného s touto fotografií:
http://www.fstop.cz/e/23.szepe/untitled/

Jako kdyby to nebyla realita ale malý stolní model či stolní hra. Anebo již zmiňovaná výuková animace...

Ha! Paříž. A úplně jinak. Jako animace z výukového dopravního programu.

Překvapující fotka. Nadchla mne a velmi se mi líbí.

(Na mém monitoru je snad až příliš tmavá, ale to nevadí, o to nejede.)