díky za pozoruhodné komentáře

budu o tom, emočně rozkýván, přemýšlet. :)

No pravda. Ale proč?

SV: Proboha! Kde?
-)

jo, beru

už mě tahle debata moc netankuje, jinej názor zaplaťpánbu měj, ale výroky typu "nekoukatelný", "příkladně zlý" podaný jako obecný poučení a nikoli osobní hodnocení u tebe vidím opakovaně. třeba to tak nemyslíš, což by bylo fajn. nazdar

milý Spasiteli, myslím, že nepatřím k lidem, co neuznají chybu, a že k tomu mám příležitostí dost. Ten vypjatý hoch z formátu vypadává a právě to napětí na levém okraji mne baví. Připadá mi jako součást osudu toho chlapce. Chápu, že takový postoj je výrazně alibistický, nenapadnutelný, protože se předem zříká kontrolovatelnosti. No jo, to sis ale měl asi založit server na matematické hlavolamy, kde platí důkaz nebo neplatí.

nepotřebuji mít v pořádku to či ono. votogo

Pane kolego Vlku, nebuďte smutný, rádců se najde vždy dost. Kompozice nemůže být z principu příkladně zlá, ledaže by fotografie vznikla podle přesného zadání, pro určitý standardní žánr, kde má smysl se řídit zavedenými pravidly. Bezesporu taková pravidla v takovém případě je dobré znát a dodržovat. Ale u fotografie volné, v našem případě bizarní, jejíž výrazivem je právě i strnulá kompozice, na čtvercovém formátu, který již sám o sobě dává na odiv snahu o jistou nadsázku, abstrakci, vytahovat kompoziční dogmata je omyl. Lze říci nelíbí se mi, ale nelze mluvit o příkladně zlé kompozici. Musím ale uznat, že ten dotyk tváře chlapce s kmenem se mi tam taky nehodí, ale s tím už se nedalo nic dělat.

hrdost, až přehnaná, tu hlavně vidím u chlapce, chce se na fotce předvést. Zato dívka komunikuje, opatrně, ale vlídně. Muž a žena, ač ještě děti. Aneb z čeho by rostli dospělí, ne-li z dětí (s Janem Werichem).

O efektu šikmení jsem taky trochu pochyboval, ale ne, je na místě. S barvami zato moc (s Vlčkem) spokojen nejsem, ale žádná z variací se mi nelíbila více a černobílé jsem to mít nechtěl, ale to je možná jen takové mé barevné období.

jedničku... doma budou mít radost :)

Tomáši Szépe, podivovat se patetickému působení na fotografii autora, který se dlouhodobě slovem i obrazem profiluje jako patetický, soustavně předkládá vzrušené a dětsky snové obrazy, nachází mnohá tajemství právě v těch zastřených koutech fotografie, kde bokeh halí skutečnost v opar a nalézá vzrušení v pohledu osamělého oslíka vnímám jako nepochopení.

Jiří Tůmo, rezonance. Dík.

jo, je to z jinýho soudku než rozervaný děvy, ale vemte prosím alespoň v potaz, že nikdo na fotce není z rodiny :-)

rozhodně, když nic, aspoň si trochu prosvištět zteřelé závity mozkové.

...to nám ten čas pěkně utíká, že?

Pustili jsme se do klábosení, to nemohu stát stranou! A odpusťte mi tu "povrchní efektnost".

Že by každá fotografie byla povrchní? To leží asi někde na povrchu. No ano, už to mám, ona je plochá jako papír. Chybí jí, a to prosím opravdu vždy a všude, hloubka. V tomto smyslu setrvává na povrchu, protože jí jinak nebylo dáno.

Ale podíváte-li se do ní, dovede vyprávět, dovede být svědkem (a někdy i důkazem!) velkých i těch maličkých činů a zachvění života. Fotografie je zkrácený film. Dobře, je beze slov, ale i tak vypráví. Jsme lidé nadaní schopností domýšlet, extrapolovat, vzpomenout si, srovnávat, nechat se zasáhnout. Fotografie má katalytický účinek. Je to spouštěč reakcí šťáv. To může být románů za takovou fotkou! A pak ovšem fotografie budí emoce. Vášeň a pohnutí je při naší pouti tím nejvěrnějším souputníkem. A dokáže-li obraz pohnutí vyvolat (no prosím, jak ve vývojce), dovede hrát na všechny struny naší existence, zkušenosti a snů. Některé z nich nejsou povrchní.

Ale myslím, že Vlkomírkovi šlo více o jakýsi technický pohled na věc, chtěl oddělit první vrstvu vnímání fotografie - emoci ještě nezpracovanou, právěrozenou, jak holátko holou, a tak snad v jistém smyslu na povrchu, tedy povrchní.

Povrchnost zní mi podobně jako lacinost, rutina, všednost. Opakem je snad moudrost, hledání, úžas a tajemství. Na fotce "bez názvu" vidím vše, od každé ingredience špetku. Je erotická, dráždí, snad právě to někomu připadá laciné. Prosím. Ale to je jen omáčka, masem je nečekanost gesta (pokora, vzdání se, bezmoc, vyčerpání, hledá v trávě broučka, mlátí se smíchy, musí?, chce? pro koho?, proč?, "neobvyklé otázky", no tak se, Tome, zas nečerti), symetrie v chaosu tvarů (brož Vlkomírova) a to světlo ve vlasech (světlo ve vlasech!). Nuže, tak málo mi stačí.

V učených debatách o umění má každý pravdu. Už mi to taky chybělo, Vlčku, psát nesmysly.

Tomáši, "neobvykle otazky": jo, chci to nechat v takhle obecné rovině.

Simone, dík za názor. Možná máš pravdu. Někdo ji může považovat za příliš explicitní. Je barevná, zobrazuje i klín, ruce kdovíjak za zády. Ale to přeci není obsah té fotky. Ale třeba je vážně špatná, je to klidně možný, pro každýho jinak. Souhlas s tím, že v menším provedení a navíc černobílá by byla tišší, poetičtější a bez rizik.

souhlasím, adjustace v černém poli mým fotkám zpravidla sluší (ale to asi většině). Tomaszi, dávám podnět k doplnění funkce Zobraz foto na jednobarevném pozadí (viz PP kupř.).

Snad ještě k té vulgaritě. Fotka pokládá neobvyklé otázky. Hrubá ale být nemá. Silného hnutí mysli, to ano.