v serii ty obrazky, samy o sobe vsechny nadprumerne dobre, hodne ztraceji, je to pro mne nejak naredeny.
Mozna kdyby ty serie byly jinak prezentovany, ale takhle bych je nevystavoval spolu.

horni ctverec, je to mily.

pri vsi ucte, mam silne smisene pocity.

prvni pohled je jednoznacne atraktivni pokoukani, asi diky tomu jak je ta krava vypichnuta, stahuje na sebe oko pri vedomi tech vyvazenejch tonalnich stupnic okolo. Ale jakmile se na ni zahledim dyl, zacina se mi libit stale mene.
Osobne si myslim, ze ta leva tretina je pretizena, ty prekryvy jsou cim dal tim vic obtezujici.. Prijde mi ze ta fotografuje neco slibuje a potom ten slib nedodrzi... ta krava mi zatim na vsech monitorech na kterych jsem ji videl prisla prilis vybelena a bez kresby, mozna ze kdyby mela na hlave a hrbete vic struktury tak by mi ta fotografie lepe drzela pohromade.
Mam ale spis pocit, ze u mne by se asi diky tomu prvnimu rozmazanemu prekryvu v tehle forme nedostala pod zvetsovak.

K vystave ale samozrejme gratuluju, muj pohled na vec bude stejne spis silne mensinovej.

na to aby mne ten pribeh vtahl do sebe mu chybi stava, za kterou technicky byva zodpovedne dobre svetlo a hlavne detaily. Normalne je cosi jako technicka kvalita neprilis dulezita velicina, ale jakmile zacnes fotit situace stavejici na napeti mezi nejakym akterem uprostred maglajzu, nesmi ten akter degenerovat na nejasnej flek na negativu.

Ja ten problem znam z urciteho obdobi mych inscenaci, a vyustilo to v pouziti neboztika techpanu na stredni format.
Na internetu v rozliseni 900px to prezentovat ale nemelo cenu ani tak :-)

Ale treba je to vsechno jinak.

hmm.
u mne bez odezvy.

tenhle druh fotografie mam i docela rad, co rad, dokonce jej obcas i sam pacham, ale tentokrat to u mne nefunguje.
Nevim proc.
Mozna bez toho odrazu.
Nebo s odrazem, ale i nejakym oblicejem.
...
oko se mi na nicem nechyta a driftuje mimo obraz.

prijde mi, ze to pusobi jako novinarske fotografie: clovek musi z nejakeho textu vedet o co jde, aby je ocenil. Dojem z obrazku jako takovych mi tentokrat prijde trochu prchavy.

ano i ne.

chapu jak to ma fungovat, ci dokonce funguje. Ale ten efekt mi neprijde dostatecne nosnej, imho. Fotka horizontu se skupinkou stromu sama o sobe je - omluv moji nevymachanou hubu - klise krajinare zacatecnika. Cely to rozmazat je stupen pro pokrocily. A nadeje ktery bych vkladal do te osubky vpredu - nadeje v nejakou katarzi z toho psa zenouciho se za vlastnim ocasem - nebyly uspokojeny dostatecnou merou, protentokrat, jakkoli mne celkova kultivovanost i polaroidovsky touch naladuji smirlive.

ta druha mi moc nerika, ale ta prvni s temi ubihajicimi liniemi v dlazbe, tou zirajici trojici a nedotcene jednajicim bananem mi prijde dobra.

to se mi libi, Adriano.

jako obrazek i jako situace.

je to nekde napul cesty. Neco se ve mne hnulo, ale nedohnulo. Zkousel bych to dal.

jo... to se mi libi. klidne i bez boxovani. Zajimava vizaz, Ta boxujici ruka mi tam kazi tu klidnou plochu, kterou bych si tam vpravo dole pral.

takova uklidnujici vyvazena kompozice ve smyslu "dobre kompozice à la Vlk"
obrazek mi krome prijemneho podivani neprinesl zadny dalsi trvalejsi pocit.

zadna reakce.

je to moc dobry, oboje.

nez jsem mel vlastni deti, take jsem obcas takovehle fotografie citil potrebu udelat.

ted mam vlastni deti a take obcas citim potrebu nejake takove udelat.

ale jinak mam pocit, ze jako situace to nefunguje, a jako portret ze je ten kluk moc malej, jestli mi rozumis.

hmm.

jo, to se mi libi. Tou svoji normalnosti, ktera je az nenormalni.

To ladeni do studena bych asi trochu ubral, myslim si ze jemne naruzovela plet by u te zrzky na zelenem podkladu byla prima.

hezky.

takovy kultivovany.

ty puncochy jsou u mne vdecny tema, pusobi vzdycky tak graficky s tim sanzirovanim a dirama. Ta druha fotografie mi nejak opticky k te prvni nepasuje, mozna by musela nejaka ta puncocha viset do obrazu :-)

Dobry, projednou mi prijde, ze tu vse funguje jak ma.

Problematika tehle - nebo vlastne jakekoli estetiky, ktera se orientuje na nejakem "netradicnim" pohledu na svet, je fakt, ze se neda prilis dlouho opakovat, aniz by se stala klise sebe sama. To plati pro pinhole, sikmobrazky, cross nebo cokoli jinyho, kde forma diktuje vetsi mirou nez obsah.
Cimz chci jenom rict, ze podil jedinecnosti vuci referenci je u tohohle druhu fotografie hodne maly, clovek ma po nekolika, ktere videl, pocit, ze uz je vlastne videl vsechny. Pokud najednou nezacne neco delat rozhodujicim zpusobem jinak. :-)

ale tady to vyslo dobre.