pro mě tohle moc není, zrovna u tohodle záběru přímo bolestně postrádám barvu

stay szépe, baby

a tady už se ko Smolíčkovi nakýblovaly

baví mě objevovat, co všechno se do toho obrázku pořádalo naskládat.
přísně geometricky uspořádaný nepořádek.
jako nad fotkou nad tím ani nebrečím ani nejásám, tak nějak neutrálně, mírně pozitivně.
některé věci mě přímo iritují: dotek nohy židle s LA*L8kem, kliky od skříně z krku.

helmute, helmute...

tož pohlednice taková...
před padesáti lety by se tam mohla prodávat (kdyby na ní byla čoudící parní kolomotiva).
nějaký přesah, krom dobrého technického zpracování, tam nevidím, bohužel... obloha mi přijde příliš šedivá fádní.

ale ta krása je taková moc sešněrovaná, nedýchá, jako by byla upnutá v luxusním korzetu...

čoveče, ty máš u těch portrétů vždycky tak divně vyřešený spodní okraj...

trochu veseleji?
a více světla do obličeje?
působí na mě LA* velmi utahaně, unaveně, bez jiskry...

na hnátě ;-)))
-------

já mám obecně k aktům velmi rezervovaný a chladný vztah, vesměs mi nic neříkají - je to pro mě jenom hra kompozice, světla a stínu, při které se předvádí fotograf...

ovšem jiná věc je nahota ve fotografiích (anebo obecně) - ta se mi velmi líbí, zvlášť když nese nějaké významy, třeba v portrétu nebo v různých situacích.

tady ten tvůj akt na mě působí naprosto studeně, ostatně téměř jako všechny akty, které jsem kdy viděl...

jenom bych k němu řekl, že tady ta akademičnost, které se ti "podařilo" dosáhnout, z něj trčí na 200% (možná na 300%).

pes: a ten stín je fakt divnej.

ale coco mi přijde už dost na hranici kýče, teda... ale co já vím, asi záleží také na momentální náladě.

já si zatím nějak neumím poradit s těmi pseudouměleckými artefakty...
tedy nevadí mi (artefakty), ale nevím - je to ojedinělá manýra? nebo se to někam vyvine? bude to pokračovat? raději počkám, abych se neunáhlil ;-)

tož ořezané auto v prapodivné kompozici vidím... ale nějak mi to vůbec nic neříká, nemluví to ke mně.

čoveče, ty jses dostal dost daleko, jestli jsi nezabloudil v tom lese hlubokém...?
i když tato fotka dává tušit naději, že návrat mezi lidi už je nadohled.

nojo, pro mě je to zase tak divně ztuhlý, neosobní... a i technicky s tím mám na mém monitoru v práci celkem problém (ještě kouknu doma).
nejživější a nejpříjemnější je ta třetí, ale dotek paraplete se schodištěm mě hodně znervózňuje a vůbec, to paraple mi nesedí ani na jedné fotce...

nikdo nic...

no já taky nevím, co s tím; technicky je to asi dokonalé, možná to už ani lépe udělat nejde, ale je to takové... kompozičně-tonální cvičení?

já bych si tam i nějaké věci asi dokázal najít (městská zátiší mám rád a tahle jediná se mi z origo gardeners i celkem líbí), ale stejně se pro to nedokážu úplně nadchnout.

čoveče, to je ňáký mrtvý, jako z muzea voskových figurín...

spíše ne...
na můj vkus je to poněkud šedivější, tmavá čára roste silvii z prostředka hlavy, světlo také další kouzlo nepřidalo - je to takové moc-obyčejné
navíc mám pocit, že to silvii nevyjadřuje (imho)

zreinkarnovaná hromada štěrku...

já nevím, tenhle typ fotek mi nic neříká, nemám pro to buňky, téměř je mi to až něčím nepříjemné.

víš jak...
na mě to působí dojmem "nešťastná lyžařka",
ostatní věci jsme probrali v Opavě.

ještě mi přijde, že to tady nějak převálcovala adjustace.

jj - je to divný, ale pěkný... nebo právě proto...?