<all comments> ]


Je to jedna z mych nejoblibenejsich barev.



Krasna krajinka, na co vsichni cumi? Na delfiny?



bizarní místo není zárukou dobrý fotky, tím spíš jediný



Jasně, cabi, ugup, a demi patří v rámci této série k těm nejzdařilejším.

Po opakovaném návratu bych ale preferoval spíše liul, enul a luku, protože k závěru to dobře graduje.

A ta odkazovaná vyzdobená květina v mezipatře mne také očarovala. Fotografie spadlé na zem jako zralé plody působí až dojemně.

Pan vrátný se hněval? Zakázal vystavovat květinu, takže ve výklenku zůstaly jen popadané fotografie? Kolik vody bude muset ještě protéct řekami, kolik nocí prolétají netopýři na výpravách za jedlým hmyzem, kolik ranních vstávání ještě čeká starostlivé mravenečnice s jejich roztomilými mláďaty, než vrátní pochopí nevinný svět flory a fauny?

...

Martinova vize výškové budovy na Pankráci s instalovanou řadou mluvících fotografií je impozantní.

Díky za ni!



Má to úžasnou dynamiku, kompozici, děj. Moc mě to baví, byl by to příjemný dokument z letního setkání.



pôvodne to bolo vystavené takto:
https://www.dropbox.com/s/8iceol6gn1pxpg8/img805.jpg
volalo sa to "fotografia ako kvet".
potom to pán vrátny zatrhol, a tak som z tých fotiek urobil knižku.



Ciste vizualne se mi to libi, ale nejak nevim, co s tim.



Ja to vidím jako romantické klišé. Osobně tento do očí pálící kontrast bílé a šedé mi trochu vypaluje oči a hlédání detailů mi stižuje.



Ten přechod je až pozitivně děsivý.
Miluji trávu!



diky za explikaci, pane vlk, ta z toho opravdu dela set na zamysleni (a to myslim vazne). zde tedy sopoutnik - a v jine situaci treba kurator - vytvari mistrnou explikaci za umelce samotneho. z hovna umeni; to je taky jeden z priznaku tyhle doby a naseho prostoru. ja osobne expanzi toho, co se da povazovat za umeni, vitam.

faktem je, ze kdyby se to v odpovidajicim formatu nalepilo na byvalou budovu CRo na Pankraci a mozna by to hybalo ustama a propagovalo odpovidajicim hlasem prasky na stesti, tak by to umeni nejspis opravdu bylo. napriklad.



Šálí mne zrak, anebo Amerika už doopravdy ztrácí kalhoty?!



Tuto fotosérii vnímám zároveň jako „úvahu“ o svobodné vůli. Kdysi se lidé domnívali, že disponují čímsi, co lze nazvat svobodnou vůlí. Avšak současné vědecké poznatky nám s čím dál větší neomaleností naznačují, že pojem „svobodná vůle“ je poněkud diskutabilní a že se z velké části chováme jako naprogramované biologické stroje. Mnohé činy, reakce a rozhodnutí, u kterých jsme se dříve domnívali, že vznikly z jakési téměř nezávislé vůle (například nákup fotoaparátu), jsou ve skutečnosti už jen pouhými následky činnosti práce našeho nevědomí - částí mozku, o kterých v subjektivním smyslu vůbec nevíme, že je máme. Myslíme si, že máme svůj mozek pod kontrolou, avšak většina jeho „výpočetních operací“ se pravděpodobně do oblasti vědomí vůbec nedostane...

Zde vystavená fotosérie je pro mne zvláštním způsobem poukazem i na totalitní režimy a systémy na nejrůznější způsoby, včetně současné měkké „totality peněz“ či „totality konzumu“...

Tak nějak matně tuším, že v této sérii vidím cosi, co tam objektivně není. Ale opravdu to tam není? Tato fotořada zřejmě intenzivně působí na mé nevědomí, jsem jí zhypnotizován, mozková kedlubna cosi zpracovává, šrotí, a potom něco z toho vyplivne do sféry vědomí, čehož následkem jsou výše a níže nastíněné vjemy, pocity, emoce, dojmy, vize, tušení a halucinace...


Musím také ocenit volbu výrazu té dámy. Tato řada podle mého názoru funguje. Právě díky konkrétní vybrané fotce.

Tuto řadu si představuji také jako pás fotek na zdi výstavní síně s vysokým stropem. Pás fotek odshora až dolů...

A k dispozici návštěvníkům by k té zdi byly přistaveny vysoké štafle...

Anebo by „nekonečná“ řada těchto fotografií mohla být nalepena na „nekonečný“ pohyblivý pás, jaké jsou v některých továrních halách. Nebo na pás pásové pily. Případně na „nekonečné“ pryžové pohyblivé madlo eskalátoru v metru či v nákupním středisku.


fstop-3.6.10.1/eloise-2.4.15.9
Comments, page 73/4284

Page
73