Tomáši, já Tvoji práci nechci nijak znevažovat - naopak, nicméně upřímně jsem přesvědčen, že obecně každý autorský styl je vlastně specifický vizuální algoritmus, který je svým způsobem naprogramovatelný a tedy i napodobitelný. Příkladem budiž napodobitelé Becherů, Sudka (typicky třeba Helbich) nebo malířství - dnes by každý dobrý student malířství na akademii dokázal dobře reprodukovat všechny známé směry, protože je zná - a Pollocka bych dokázal napodobit dost možná i já. :) Kromě toho mám vážné pochybnosti, jestli formu (ve smyslu vizuálního algoritmu) většina autorů nepoužívá spíše pod vlivem okolností a prostředí než na základě svého (nezávislého) vkusu či invence, což rozhodně souvisí s Tvým postojem k současné fotografii, ale to by bylo na delší povídání stejně jako otázka esence fotografie, která mě také nesmírně zajímá.