první je vážně skvělá, druhá mě vůbec nezajímá

Kdybych Tomáše neznal, tak bych si myslel, že je to starý mládenec v důchodu a tohle je jeho nejlepší vzpomínka na mládí, kdy bylo všechno tak nějak lepší. :) Zabraný i podaný je to precizně, ale nepřijde mi to tak osobitý jako jiný fotky. Chápu ale to momentální okouzlení po nalezení takového místa. To se snad ani nedá nevyfotit.

Ta bizarní věc mě svým způsobem pobavila, ale jako fotka mě to míjí a nezachrání to ani provedení "made in Szepe".

mám tendenci v tom záběru pořád "něco" hledat, ač tuším, že tam nic k nalezení není a původní úmysl byl čistě výtvarný. A po čistě výtvarný stránce mě tento záběr míjí.

nevím jak, ale připomnělo mi to polskou vlajku v černobílé verzi a ta krajina působí jako do ní vložená, která ostatně to Polsko taky evokuje, a když koukám na místo pořízení, tak jsem vlastně až tak daleko od pravdy nebyl. Každopádně je to příjemně výtvarný a v horkým létě i osvěživě melancholický.

zajímavé kavárenské zátiší a ten nařasený ubrus je skvělý detail, ale na můj vkus (a s ohledem na Tvé jiné fotky) působí celková tonalita příliš temně nehledě na v černi utopené opěradlo pravé židle. Taky kompozice mi celou fotku táhne moc doprava, což mi právě tady nepřijde úplně optimální.

Tomáši, já Tvoji práci nechci nijak znevažovat - naopak, nicméně upřímně jsem přesvědčen, že obecně každý autorský styl je vlastně specifický vizuální algoritmus, který je svým způsobem naprogramovatelný a tedy i napodobitelný. Příkladem budiž napodobitelé Becherů, Sudka (typicky třeba Helbich) nebo malířství - dnes by každý dobrý student malířství na akademii dokázal dobře reprodukovat všechny známé směry, protože je zná - a Pollocka bych dokázal napodobit dost možná i já. :) Kromě toho mám vážné pochybnosti, jestli formu (ve smyslu vizuálního algoritmu) většina autorů nepoužívá spíše pod vlivem okolností a prostředí než na základě svého (nezávislého) vkusu či invence, což rozhodně souvisí s Tvým postojem k současné fotografii, ale to by bylo na delší povídání stejně jako otázka esence fotografie, která mě také nesmírně zajímá.

Tomáši, já myslím, že drtivá většina Tvých fotografií (těch k vidění zde na fs) se vyznačuje celou řadou společných znaků, čemuž dohromady můžeme říkat třeba autorský rukopis nebo styl. Tyto určující znaky Tvoje fotografie vymezují vůči jiným, a proto jsem si dovolil použít termín szepegram, protože po aplikaci těchto atributů na jiné fotografie vznikne podobný "vizuální efekt". Jestli to někdo naprogramuje do aplikace nebo to dělá za pomoci ukrutné spousty mikroskopických úprav v temné komoře není zas tak důležité, protože zásadní je ten algoritmus... Ovšem pojem szepegram jsem použil s notnou dávkou ironie, což pokud nebylo zřejmé, tak se omlouvám, protože vizuální algoritmus, kterým se Tvoje fotky vyznačují, čerpá z principů americké Nové topologie 70. let a autorů jako Baltz, Adams, Wessel a dalších, takže pokud by taková aplikace nakonec přece jen vznikla, asi by se szepegram nejmenovala...

pizza se štěrkem jako kompoziční cvičení - být Tvůj učitel, dám Ti jedničku s hvězdičkou.

sázím dvěstěpádesáttři rupií, že do roka a do dne se objeví aplikace szepegram a Tomáš se pak stane celosvětovou ikonou podobně jako Andy W. (ostatně oba mají řadu až nápadně podobných rysů...).
První dva záběry jsou očekávatelné, první velmi příjemný postavený jen na tonalitě, druhý záběr je v našich končinách vyloženě klišé, kterou ani "szepegram" nezachrání, a třetí jak ze srazu temnokomorníků, to znamená jako že fajn, ale nikdy bych nevěřil, že to Tomáš takhle vyfotí.

to by člověk nevěřil, jak lze ze smotaných kabelů na plotě vytěžit takovou výtvarnou fotografii!

parádní fotka

Tonálně je to příjemný, ale hlavní motiv uschlýho stromu při přijde už poněkud zprofanovaný. Navíc se mi úplně nelíbí jeho kompozice.