Evo, děkuji! S radostí přijímám Tvou nabídku k sepsání náhodného proudu slov..

Teď ještě dumám, jak vyrobit přístroj pro náhodnou expozici..

Musím zkonstruovat mechanismus s časovačem, který v nepravidelných (synkopických) a předem neodhadnutelných intervalech občas – jen tu a tam – pomocí drátové spouště (připojené k mechanismu časovače) samovolně aktivuje náhodnou expozici..

Bude to celé umístěno v takovém batohu či spíše kufříku s popruhy, neseným na zádech. Objektiv fotoaparátu bude namířen dozadu, takže při pohybu na ulici apod. nebudu vědět, co přesně bylo exponováno, a to i v případě, že občas uslyším zvuk automaticky aktivované závěrky.

(součástí přístroje bude též motorový převíječ filmu)

Ve alternativní verzi by baťohový kufřík na zádech fotografa mohl být vybaven čidlem, které by fungovalo na podobném principu, jako domovní čidla pro automatické rozsvícení světla při pohybu osob či zvěře v blízkosti čidlem vybavené budovy. Takže pokud by se zezadu k fotografovi přibližovala lidská osoba, zvířecí tvor, pohádková bytost anebo třeba svištící automobil, fotoaparát v kufříku na zádech fotografa by automaticky exponoval.. Ale to už by asi bylo přílišné zasahování do role Náhody..

V současnosti vyvíjím další alternativní verze mechanismů pro ryze náhodnou expozici..

----------------

Michale, mýlíš se. Ale odpouštím Ti. A co dělám především? No přece děkuji!

----------------

pes: mám vyřídit vzkaz od placatého skeneru. Placatý skener vás všechny pozdravuje a velice vám všem děkuje za vaše nádherné komentáře, ze kterých má prý ohromnou radost. A kdybyste teď na vlastní oka viděli, jak se placatý skener nyní tváří a tetelí blahem, tak byste nepochybovali, že má opravdu radost. Ješita jeden.

;)