Martine, Díky! ...nojo, je to zlozvyk... ...exponovat již na nulté políčko a potom na doraz...
...když se něco děje, tak nevnímám tachometr a jen cvakám a převíjím vpřed, a když nečekaně přijde konec filmu tak div že neurvu převíjecí páčku...
...a hlavně – on ten konec filmu dost často přichází v tom nejfotogeničtějším okamžiku... ...kolik záběrů již bylo prošvihnuto během výměny filmu... ...ale to se mi na analogu také líbí – prostě buď má vycvakávač štěstí anebo smůlu... ...téměř vše záleží na víle Náhodě (a poslední dobou také na kreativních laborantech... ,O))