Ha! Loď hvězdokluzná! Koráb vesmírný!

Jsem kedluben dutý, makovice pilinami vycpaná. Jak je možné, že mne to nenapadlo? Kam jsem to civěl? O čem jsem s myslí zakalenou a duchem mdlým tak nepozorně fantazíroval?

Mistře Jardo, dědkuji za mistrovské vyřešení zdánlivě neřešitelného hlavolamu! Beru si z Vašeho jasnozřivého komentáře poučení a inspiraci: nezoufat, nepanikařit, nepodléhat trudomyslnosti, pokusit se použít mozkové zavináče a zvednout makovici ke hvězdám!