možná jsem zde minule napsal chybně, že díky výrazům to má kouzlo..

zjišťuji nyní, že ono to má kouzlo "jen" díky výrazu jedinému (výrazu jen té bytosti vzadu)


když pokusně zakryji ten neostrý obličej vepředu, tak ta fotografie zůstává prakticky nedotčena..

ale když odstraním tu postavu vzadu, tak kouzlo té fotografie mizí, a to tak, že úplně..


z čehož plyne, že ten neostrý obličej vepředu se zde chová zcela neutrálně (je jen „nezúčastněnou kulisou“, která zde může, ale zároveň nemusí být)


takže nejde o konfiguraci dvou obličejů/postav, tak, jak jsem se mylně domníval dříve..

celé to táhne jen ta postava vzadu..

ale táhne to pěkně..

toto zjištění je pro vlka objevem i poučením..


zvláštní jev: vlkovi se tato fotografie nelíbí, ale zároveň líbí..

jakési kouzlo „letmého portrétu“ fotogenické bytosti s neuchopitelným výrazem a „plachým“ gestem (které v zápětí mizí) v prostředí Latinské Ameriky..

=:o)