pes: už vím, co mne tahá za zraky: je to pocit, jako kdyby pravá část kapoty bližšího auta byla jakoby jakýmsi buldozerem silou srovnána téměř do svislice s pravým okrajem...

kdyby bývala byla linie kapoty vpravo pozvolnější - šikmější (ne až tak svislá) a kdyby nesměřovala do pravého spodního rohu, ale pozvolněji - asi tak jen do spodní čtvrtiny pravého okraje, tak by to pro vlčí zrak asi působilo výrazně přirozeněji, sedlo by si to, a vlk by zajásal nad krásnou grafickou kompozicí apod., a následně by již nerušeně jásal nad celou fotografií...

ale tak, jak je ta fotografie nyní, tak tím příliš „silově zalomeným“ pravým okrajem působí jaksi nepřirozeně...

avšak atmosféra, světlo a okamžik té „kompoziční momentky“ se mi hodně líbí...
a technické provedení je senzační... v tomto smyslu trochu sci-fi...
=:o)