Martine, to je zvláštní – mne se ta původní lehce tónovaná verze líbila víc. Trochu mne připomínala tu slavnou (před několika lety vydanou) velkou luxusní knihu s fotografiemi od Josefa Sudka, kde jsou ty jeho černobílé fotografie reprodukovány barevně (téměř tak, jak vypadají v originále). A i když jsou černobílé, tak to jejich tónování je poměrně výrazné a pestré. Tónování do různých odstínů – a právě často do zelena – bylo za časů Sudka běžné. Jsem na tónování fotek zvyklý, a to zdaleka nejen u fotografií Josefa Sudka. A u této tvé fotografie mne předevčírem to tónování také sedlo. No, a když teď koukám na tuto neutrálnější verzi, tak mi připadá o trochu chudší, a už se pro ni nedokážu nadchnou tak maximálně jako předevčírem u té jakoby „klasicky“ tónované...