Tomáši Houdo, domnívám se (možná mylně;) že Ti rozumím.. Ono je to až depresivní, kolik nás je, kteří patláme prakticky shodné černé rámečky kolem fotek.. Tisíce (možná miliony) téměř shodných unifikovaných rámečků.. Jako panelová výstavba.. Všechny bytové jednotky stejné.. Kanceláře vzájemně si podobné jako vejce vejci.. Namnožená kvanta totožných kotců pro fotky o shodném poměru stran 3:2.. Rámečková uniformita..

A potom je zde takový soukromý paradox: mne tyto rámečky snad nikdy nepřestanou bavit.. Nevím, jak je to možné, ale je to tak..

Zřejmě také nikdy nepřestanu obdivovat dokonalost tvaru slepičího vejce.. A přitom je to neustále totéž.. Jak z běžícího pásu..


Ono je v té rámečkové uniformitě možná nějaké zvláštní kouzlo..

Tomáši Houdo, ony i ty dříve probírané uniformy jsou čímsi magické..



pes: tato fotografie s tímto rámečkem se mi líbí hodně a navíc si nemyslím, že je to kýč..

Nevím, proč si nemyslím, že je to kýč, a nevím, proč se mi tato fotografie líbí..

když vypnu mozek (což u mne není tak těžké) tak mne tento obrázek zkrátka spontánně osloví..


mám pocit, že i když je objektiv hodně sklopen, tak že jede o citlivě zvolený výřez reality..

a krásné světlo..

stopy..