Hezké. Taková jakoby v klusu pořízená momentka bez lidí a zvířat.

Připomíná mi jedno trochu „zapomenuté“ místo u železniční dráhy mezi velkým skladem a zahradami domků, kolem kterého se někdy večer plížím se sluchátky na uších...

Dodnes mi není jasné, zda ta „zapomenutá“ cesta byla původně určena pro auta, chodce či někoho úplně jiného. Je to taková stezka pro nikoho. Nesvítí tam pouliční světla, takže lze v noci poměrně dobře civět na nebeská tělesa...

A za těmi křovinami a dřevinami občas projede vlak...

Civím na něj...

Tak...