Petr to dávkuje tak, abychom se měli stále na co těšit. Až vystaví padesátou fotku z Dálného východu, budeme se těšit na jedenapadesátou.

Ale fakt. Myslím si, že by bylo chybou to všechno nasypat naráz do jedné série. Bylo by škoda připravit se o překvapení, o kouzlo těšení se, jaká fotka bude příště...

Zevlujeme sice v době, kdy všechno musí být hned, ale mně je bližší rozvážné zahýkání, že všechno má svůj čas...

Ano, kompotpozice je poněkud krkozlomná, ale přesto jede o hodně zajímavé „krajinářské zátiší“. Potkává se zde něco důvěrně známého s čímsi exotickým. Jako kdyby orientální cirkus rozbil stan na náhorní planině v pražské Šárce...

líbí

Na rozdíl od těch předešlých z Dálného východu působí tato fotka na mne chaoticky - jakoby bez kompozice, ale textový doprovod v kolonce „Poznámky“ je výborný... :)

Jsem příjemně potěšen, že série z Dálného východu pokračuje. Líbí se mi čím dál více. Obzvlášť mne oslovily ty fotky z této orientální řady, na kterých jsou z relativně velkého odstupu zvěčněny člověčí bytosti. I přes jejich vzdálenost od objektivu (a od vizitora u monitoru) proniká k vizitorovi něco z jejich duševního rozpoložení. Zkrátka když civím na tyto nenásilné fotografie ze vzdálených končin, mám pocit, že (omlouvám se za následnou absenci vhodnějších slov) mají cosi jako duši nebo intimní příběh.

Působí to jako fotodokument práce nějakého scénografa. Jako fotka kulis pro operní představení.

Působivé. Pěkné.

Velmi příjemně působící fotografie do volné čínské série. Děkuji za ni. Pozitivně ovlivňuje stav mysli. Nyní se také usmívám a pravděpodobně mám dobrou náladu.

Fascinující realita cizokrajná. Velezajímavý obraz dokumentární z cest do krajin exotických. Pěkná fotka panoramatická se závratně nakloněnou hladinou vodní.

...možná jsou to jediní dva Číňané, kteří nejsou v práci.

Zajímá mne to a těším se na pokračování série.

pes: stoupající pára z tušeného komína za panelákem působí dojmem, jako kdyby vytvořila celý velký mrak nahoře a byla příčinou zatažené oblohy...

Mé základní sebeobranné reflexy zde selhávají. Estetická policie v mém mozku je při každém pohledu na tyto fotky vyřazena z provozu. Z důvodu, který neznám, k této sérii nedokážu zaujmout záporný vztah. Jeví se mi čím dál lepší.

Jsem trochu dyslektik a napřed jsem četl „vnímám tu syrovost a vojenským okem“, což mi nějak nedávalo smysl. Potom se mi to sice podařilo přečíst správně, ale když jsem se sem po chvíli vrátil, tak (jako kdybych na předešlou opravu chybně přečteného snad zapomněl) jsem zase napřed chybně četl „vnímám tu syrovost vojenským okem“. A věřte nevěřte, totéž se mi stalo i při třetím návratu. Aniž bych o tom dříve věděl, tak mám asi vymytý mozek a jsem zřejmě naprogramován k vnímání fotek vojenským okem. Dá se s tím něco dělat, anebo to mám raději nechat být?

Člověče, víš, že ty výhřezy z číslicových informací jsou docela zajímavé?

Je zde několik vtipných scén, ale jako naschvál všechny ty fotogenické scény mají natolik nešťastnou kompozici, že si nakonec žádnou fotografii nevyberu. Oceňuji však odvahu při focení lidí. To ocením vždycky.

Zajímavější než fotky může být ten zmiňovaný pasný cestopis. Tam může být zaznamenáno to, co na fotkách zřejmě zachytit nelze.

Zřím zde kouzlo „neumělé“ fotky, pořízené jakoby letmo bez nějakých vážných ambicí. A také nostalgii. Babička měla podobno flóru před domem. A tak se mi ta fotografie tedy líbí.

Je to docela zajímavá synergie nevkusu architekta a diletantství fotografa. A protože vím, že Petr zde v minulosti vystavil řadu hezkých a někdy i velmi hezkých fotografií, tak to vnímám tak, že jde o úmysl. Prostě Petr tu stavbu zcela programově vyfotil špatně, aby se celkový účinek vynásobil. Tuto tezi podporuje zvolený název série, odkazující zdánlivě nesmyslně k období počátků industriálního romantismu zhruba před 300 lety, čili k období daleko před vynálezem žárovky.

Melancholie je hezká, ale touto ulicí neprojde. Zatarasila jí cestu nepěkná kompozice.

Také se divím, že jsem o této fotografii nevěděl dříve. Je výborná!

Henriku, ano, za padesát let to bude retro. O tom není pochyb. Avšak zbývá zde otázka: čas je sice dobrý lékař, ale že by dokázal zázraky a uměl by automaticky přetvořit designový sliz (teď mám na mysli zejména karosérii v levé části fotky) v objekt, který by bylo možné použít jako fotogenickou kulisu? Domnívám se, že čas takovou čarovnou mocí pravděpodobně není nadán.

A pokud si fotografové v roce 2060 budou říkat: „jó, tenkrát, na začátku 21. století to bylo na ulicích fotogenické, to tenkrát bývaly u chodníku většinou zaparkovány vizuálně použitelné karosérie“, tak teda ty budoucí fotografy docela lituji.

Takováto zátiší reality mne fascinují. Ale z pohledu fotografického to na mne působí příliš strnule. Nějak to není ono. Je však možné, že celkový dojem mi kazí pouze slizký design automobilu vlevo. Kdybys na tomto místě byl s foťákem o čtyřicet či padesát let dříve, tak by to pravděpodobně působilo lépe (to se týká také fontů na vývěsních štítech apod.).

pes: plastové křesílko nevadí, bába na okap, to je tam úplně perfektní!