Nejvelevyváženější klubový Profesore Tr. Ianusi, narozdíl od Vaší brilantní fotografie J. Redmana, která vlka zachvátila již o počátku svým skálopevně jistým výrazem a nabitou energií, musím s dvojportrétní fotografií Petera L. trochu experimentovat a provádět drobné rituální úkony, aby ke mne promluvila (což jistě není nic špatného...)

Když na ní civím zblízka na monitoru, tak se mne spíš nelíbí, protože zde tak důležitá jemnost neostrostních přechodů je rušena čtverečkovanou strukturou displeje (to samozřejmě není chyba fotografie jako takové...)

Mám však fintu: zírám na tuto fotografii z odstupu cca 1,5 až 2 m, a v takovém případě je vše jinak...
Při civění z odstupu zjišťuji, že jede o zraku lahodící jemný obraz s hezkou kompozicí...

Ladí zde kulatost s kulatostí...
Vlastně se zde téměř nevyskytují jiné tvary, než kulaté...
V temném prostoru se vznáší světlé bubliny jazzu...
=O)