...a to se mi na fotografii líbí čím dál více: neopakovatelnost okamžiku...
...a když je to ještě navíc s takovouto krásnou hříčkou a ještě k tomu všemu v takovémto básnickém balení, tak co více si lze přáti...?
------------------------------------------------------
...zřejmě jde o dvojexpozici: všichni tam jsou dvakrát...
(...určitě i hmyz a brouci jsou v tom písku v tomto případě vždy po dvojicích... ,O))
------------------------------------------------------
...trochu jsem dumal o tom zákrytu těch dvou párů vpravo, napřed jsem si hovořil, že bez toho zákrytu, resp. bez vyrůstání dalších postav z hlav postav bližších by to bylo čistší, ale potom jsem zjistil, že kdyby tam tato drobná „porucha“ nebyla, tak by to asi už nebylo ono... ...myslím, že takhle jak je, je nejlepší...
...a vůbec: tato poetická fotografie patří mezi mé nejoblíbenější...!
...je dvojitě sedmikouzelná...!
=O)