ten odlišný způsob prezentace malého diptychu a samotných fotek se vzájemně mlátí... tahá mne to za kalný vlčí zrak... navíc mne trochu nepříjemně popotahuje za zrak skutečnost, že samotné fotky jsou v bílém rámu umístěny zřejmě přesně na technický („inženýrský“) střed, nikoliv na střed „psychologický“ – tzv. optický... prostě ty fotky v těch rámech pocitově padají dolů...

to však není podstatné... bez ohledu na způsob prezentace se mi tyto fotografie líbí... obzvlášť se mi líbí jako diptych... snad nejvíce mne oslovují jako „volný diptych“, čili bez horního „panoramatického dvoj-náhledu“...

a také se mi líbí způsob kresby objektivu plastového fotoaparátu... toto kouzlo by podstatně lépe vyniklo při oskenování celého filmového políčka i s jeho nepravidelným okrajem...

diptych je to vlastně velmi hezký. škoda jej prezentovat takovýmto „inženýrským“ způsobem...