ten triptych – horizontální pás – je výborný... =:o))

samostatně mne až tak neoslovují, ale líbí se mi jako diptych, a to kvůli těm několika objektům, které jsou laděny v obdobném tmavě červeném (či spíše hnědočerveném) odstínu...

to je ten společný „jmenovatel“ (kromě prostředí a světla), který tyto dvě fotografie spojuje...

takže jako diptych se mi to líbí, a to především díky těm několika vzájemně se doplňujícím hnědočerveným segmentům...


vím, že u tebe to není náhoda...

před časem mne nadchl jiný tvůj diptych, který má barvy už přímo v názvu:

http://www.fstop.cz/e/tupy/etuda-o-modry-zluty-a-cerveny/


vlastně ani na tom odkaze mne až tak neoslovily samostatné fotografie, ale nadchly mne ty společné barevné prvky...


mám pocit, že většina barvených fotek na fstopu je barevná jenom pro to, že byla vyfocena v barvě...

avšak ty zacházíš s barvou promyšleně, a to se mi líbí...

=:o)

Pisto, protoze nemam rad, kdyz neco predstira cosi, cim neni...

nemam rad imitace...

a pokud inscenace predstira momentku, tak se mi to nelibi...

ted nemyslim obrazove, ale pocitove...

(ale treba se nejake vyjimky take najdou...)


avsak to se netyka teto fotografe - zde predpokladam, ze jde o skutecnou momentku...

a take se mi zde libi i ta tebou zminovana druha noha... prave to, ze jde o rozhovor dvou slecen/pani je na tom take to pekne...

prave tento detail posouva tuto fotografii do sympatickeho vyzneni...

to je prave to kouzlo momentky...


pro me opravdu skvela fotografie...

a to, ze je skvela, mozna rozhodl ten zachyceny dej - ten rozhovor...

kouzlo okamziku...

neboli rozhodujici okamzik...

Magnum...


podle meho nazoru na teto fotografii hraje uplne vsechno...

vsechno je zde dulezite...

je to obrazove relativne slozita fotografie, ale proste je paradni!

=:o)

Michale, ale je skoda, ze ty malby nemas na webu... Pokud bys prece jen nejake malby postnul na web, tak prosim kdyztak priloz odkaz... Dekuji...

Drive jsi prezentoval velmi pekne fotografie... A tak verim tomu, ze i malby budou vyborne...

=:o)

Ondřeji, pokud se ptáš, zda jsem tu větu, kterou cituješ, myslel ironicky, tak směle odpovím, že nikoliv.

Myslel jsem ji tak, jak je, čili bez jakýchkoliv vzkazů mezi řádky.


Ten tag zde opravdu považuji za kompozičně důležitý. Podle mého názoru tu kompozici zachránil. Funguje zde podobně, jako vyvažovací závaží („olůvko“) na ráfku kola automobilu...

Navíc zde při sledování obrazu umocňuje cosi jako levo-pravou dynamiku obrazu... Činí jej dynamičtějším...


A také přináší jakýsi paralelní děj, který to celé obohacuje o další zajímavý plán: autorem toho tagu je pravděpodobně nějaký jinoch, který si zde možná částečně vědomě, ale spíše z velké části podvědomě označil své „teritorium“...

Je to podobná činnost, jako když psík svou močí označkuje patník, anebo když jelent svým parožím rozdírá kůru na kmenu stromu a vytváří tím značku, kterou vymezuje své teritorium...

Zvyk značkování teritoria se táhne miliony let světem živočichů, zvířat i lidí...


No, a zde je mimo jiné zajímavé, jak se na této fotografii prolíná pravěká tradice značkování teritoria s velmi atraktivním výjevem dvou vzájemně komunikujících sousedek ve vchodech do exotických slují..


Ten tag, který je akcentován zaostřením objektivu, s tou „ústřední“ fotogenickou nymfou zdánlivě nesouvisí...

Příběh tagu a příběh nymf existují paralelně, jakoby zcela nezávisle na sobě...

Avšak zároveň – z pozice pozorovatele - se na té fotografii prolínají...

A prolnutí těchto dvou vzájemně nezávislých příběhů na jedné fotografii je velmi zajímavé...

Vzniká tím určité pnutí – cosi, co známe např. z některých filmů Davida Lynche, kdy je občas na vteřinku kamerou akcentováno něco, co vůbec nesouvisí s hlavním dějem. A ten akcent se už třeba v žádném dalším záběru znova ani neobjeví, ale přesto pocitově jakousi setrvačností hraje dál a umocňuje tu zvláštní atmosféru...


Takhle nějak to zde na mne působí...

A když k tomu všemu přihodím již dříve zmiňované luxusní světlo a bizarnost exotické uličky, tak nestačím žasnout (bez ironie), co všechno na této fotografii je...

Takže abych předjel nedorozumění, tak rád zopakuji, že pro mne je tato fotografie velmi výjimečná, a že mne doopravdy nadchla...

=:o)

pouťová romantika + melancholie + příběh + stopové množství humoru...

na to mne spolehlivě nachytáš...

takže líbí...


opravdu líbí...

pro vlčí vnímání velmi pěkná fotografie...

jak se říká: fotografie s příběhem a duší...

=:o)

pes: deklaruji, že zde nebudu vstupovat do následujících debat o kompozici a náklonu...

i když ani na té druhé není o humor nouze... :))

pes: sice jsem již kvákal, že první mne oslovila svým humorem, ale bylo by komentátorskou chybou nedodat, že ta druhá je zřejmě nejzdařilejší z pohledu fotografického...

Trochu mně to připomíná atmosféru fotek některých klasiků agentury Magnum...

Naprosto úžasné světlo, exotické kulisy, extrémně fotogenická situace, skvělý okamžik...

Senzačně nasvícený mikrosvět, zachycený v pravé chvíli...

A mírné našikmení obrazu prospívá pocitu lehkosti nepřipravené momentky, jedinečnosti situace, děje, okamžiku...


Zajímavým prvkem (i kompozičním) je zaostření na tag na stěně vlevo...

Pro mne opravdu parádní fotografie!

=:o)

Takze jsi se dal na malbu!

To je chvalitebne... :)

Ale akryl neni ono, to chce klasicky olej! Olej sice casem hodne tmavne, ale akrylem ho nenahradis. Akryl je neco jako digitalni fotografie. Ale nic proti digitalni fotografii, a tim padem ani nic proti akrylu. Snad jen to, ze olej akrylem nenahradis...
;))

Ale ta prvni je dobra. Vypada to tak, ze ten pan funguje na elektricky proud. Prave je pripojen k 220 V.
;))

první je výborná... ty strnulé výrazy tentokrát sednou...

ale ta druhá ne mne působí poněkud překombinovaně...

v první chvíli jsem myslel, že je to jakási prapodivná inscenace...

ale potom jsem konečně pochopil, že jde o momentku...

tak v tom případě je to paráda!

velká paráda!

Michale, a jseš si doopravdy jistý, že na tomto serveru právě probíhá workshop špionážní fotografie?

vlk ten puvodni nahled vnima jako nevinny architektonicky zert (na puvodnim nahledu to vypada jako stredoveka Mostecka ci Jindrisska vez...)

nojo, jenze Anicka zasadne neotvira fotografie centra stare Prahy...

kdyby byvala jiz od zacatku vedela, ze na fotografii neni prazska gotika, ale panelove sidliste, tak by ji bez pochyb otevrela jiz tenkrat...

cela planeta je plna nedorozumeni...

a vesmir take...

sakrble, ono zde neco zmizelo?!?! =oO

jo, uz asi vim - takova ta s bilym pruhem na silnici?

ale ta byla prece take pekna!


takze teda nyni aktualni modifikace drivejsi poznamky:

nikoliv: "ta třetí (a nejen ta třetí) by se velice dobře vyjímala na některém z alb hudebního vydavatelství ECM..."

ale: "ta druhá (a nejen ta druhá) by se velice dobře vyjímala na některém z alb hudebního vydavatelství ECM..."

=:o)

...a po osmihodinovém letu z Prahy směrem na Vídeň přistáli nedaleko Varšavy...

pes: stále paráda! =:o)

to odkazované Jarrettovo album je jedno z nejhezčích na této planetě...

kdysi jsem je slyšel na LP...

potom jsem si pořídil CD...

a pouštěl jej pořád dokola...

ale potom se mi někam ztratilo...


mám však od něj několik jiných alb - třeba i takové, kde hraje Bacha na čembalo...

anebo i nějaké jeho vlastní skladby na čembalo...

ale víc se mi líbí, když hraje na klavír...


většinou nejraději od něj poslouchám jazzové standardy...

Keith Jarrett, Gary Peacock a Jack DeJohnette...

to je vždycky hudební svátek...

=:o)

jo, designeri nosi lzicky, a maliri nosi vidlicky:

http://galerie-rudolfinum.com/cs/image.php4?i=1255&list=1258|1257|1185|1255|1187

.--o-o--.

tak to jsem nevedel, ze k napsani slova "pokemon" je potreba tak velke mnozstvi japonskych znaku...


fotografie se mi velmi libi...

aranzovana urcite neni... pokemon si zcela jiste na tu vyhlidkovou plosinu vyskocil sam...

pokemoni jsou pry sikovni...

a neni duvod tomu neverit...

=:o)