Pane Martine, Vaše vize uspořádání symposia o útrapách a radostech kompozic za podpory chmelového produktu je chvalitebná. V těchto dnech sice nestíhám, ale nějaký fstopácký sraz třeba v zahradnické restauraci cca v polovině srpence by mohl býti chvályhodným počinem. Ať žije spolkový život na fstopu!

pes: o kompozici vím krychlový...

Martine, a tobě se tyto kompozice líbí? Jsi přesvědčen, že je to v tom formátu dobře uspořádané?

Tento výrobek je možná ještě univerzálnější, než jak se může jevit na první pohled. Do těch trubkových kornoutů lze spustit knoty a potom je zalít parafínem. Tím vzniknou mobilní svíčky, tzv. mobilky.

(Deset knotů a parafín obsahuje vylepšená sada deseti trubic v kartonové dárkové krabici. Na jejím luxusním mahagonovém víku je kromě reliéfu s logem firmy vytištěno atraktivním zlatým písmem ještě označení Mobile Light System Set Plus Pro.)

Praktická pouzdra pro zajištění účinné ochrany přerostlých nehtů, která lze zároveň používat jako vějíře. Univerzální vynález. Jako z dobrodružných vynálezeckých časů konce devatenáctého století.

pes: hezká geisha.

Třešeň naznačuje, že to není dobrý nápad. Možná má pravdu. Kupovat dva filmy (negativ a diapozitiv) by bylo finančně náročné. Ale má Třešeň opravdu pravdu? Je prozíravé vše přepočítávat jenom na peníze? Nebyla by škoda, kdyby umělecké dílo nebylo realizováno jenom proto, že se nenajde sponzor pro nákup dvojnásobného množství filmů?

Pokud máš možnost záběry v tomto prostředí zopakovat, tak navrhuji následující postup: vzít s sebou dva foťáky na film. Do jednoho bude vložen negativní film, do druhého diapozitiv. Zátiší s písmenem „N“ vyfotit na negativ a variantu s písmenem „P“ exponovat na pozitiv.

Zaujala mne ta reprosoustava. Jde o produkt státní firmy Tesla z období sovětsko-československého socialismu?

Je to zvláštní, ale ta fotografie se mi líbí. Možná tou svou vzdušností. Mistra Pinkavu zde sice nevidím (přítomnost Pinkavova molitanu neznamená přítomnost Pinkavova ducha), ale to nevadí. Vnímám zde spíše cosi jako (možná nechtěné) retro. Jakoby sedmdesátá léta. Ale to není důležité. Asi to nedokážu zdůvodnit, ale ta fotografie mne nějakým nepochopitelným způsobem lahodí a občerstvuje.

Pokud existuje kategorie fototerorismus, tak tato série má k takové kategorii možná lehký náběh. Snad nejvíc svou stylovou nesourodostí. Nutí mne k napsání komentáře, ať už je ten komentář jakýkoliv. Vlastně vůbec nezáleží na tom, co konkrétně zde napíšu. Důležité je pouze to, že mne ta série vyprovokovala k sesmolení nějakých slov. To znamená, že úkol je splněn.

Tomáši, toho jsem se obával nejvíc. Bál jsem se optat přímo. Iniciály LV již předevčírem rozechvěly struny mého stihomamu. Už dvě noci jsem se kvůli tomu pořádně nevychrněl. Paranoia začala bobtnat. Drtí mne hrůza, že jde o nějakou místní konspiraci. Od včerejška si stále dokola opakuji: „Že jsem paranoidní neznamená, že po mně nejdou!“

Ale i když teď dáme stranou nejrůznější konspirační teorie, tak stále zůstává dost nechutný příběh. Ferenz nejenže sežral Karkulku s babičkou (podle průkazných indicií), ale aby toho nebylo málo, tak nakonec ještě z Karkulčiny pozůstalosti ukradl značkový overal.

Možná, že ve své dřívější analýze zločinu má pravdu Tomáš, když píše: „zvlastni vyraz - co to, co to, nevidime tu naaaznak liiitosti?“

Ano, Ferenze asi opravdu trápí výčitky svědomí. Dvojitý mord sice již nelze vzít zpět, ale výraz pachatele napovídá, že svědomí Ferenze tíží a že tak trochu před odchodem z bytu váhá, zda se nemá přece jen ještě vrátit na místo činu a odcizený overal vrátit.

Aha! Ten zákeřný karkulkožrout jménem Ferenz je nadán dobrým vkusem!

Nečekané rozvinutí mnohovrstevnatého případu.

Od včerejška mne vrtá v kedlubně, co znamenají iniciály LV v názvu fotografie. Že by Ludvík Vaculík? Anebo Ladislav Vančura? Jenže ten se jmenuje Vladislav Vančura. Takže teda zbývá Ludvík Vaculík. Ale co má tento spisovatel společného s nechutným hororem o Červené Karkulce, její jedné starší příbuzné, jednom nenažraném pomatenci a jednom lesníkovi v uniformě? Tomu nerozumím. Je to záhada.

Pokud je to momentka s celebritami, tak v tom případě (v rámci kategorie) je velmi zdařilá. Který bulvární tisk se může pochlubit takto hezkými fotkami? Třeba ji odkoupí Rupert Murdoch.

http://www.fstop.cz/e/szepe/comments/to-jablunka/110325-2313/

Je pravděpodobnější, že právě uvažuje, zda se nemá ještě vrátit a po dobré (dvojité) večeři se na chvíli natáhnout na kanape a pustit si telku.

Neměl by však pouštět dovnitř nikoho v uniformě!

pes: prima fotka.

Zajímavé jsou výrazy všech tří zúčastněných. Bonusem je působivý krajinný útvar pod šelmou vlevo a také důmyslně aranžované zátiší za hlavou dominátora (tvora s bílou srstí uprostřed kreativní skupiny).

modifikovaná varianta příběhu:

Dvě bedly vysoké se vydaly na vycházku lesem. Jsou zachyceny právě v okamžiku, kdy jedna (ta bystřejší) povídá druhé:

„Hele, Evelíno, že tys doma zapomněla klobouk?!“

„Já? Jak to já? Teď koukám, Justýno, že tys doma zapomněla klobouk!“

Omlouvám se za gramatickou chybu v prvním vstupu. Nejsem zvyklý psát monology z pohledu houby.

Nesouhlasím s Michalovým výběrem. Zde to vnímám možná podobně jako autor série: „smysl pro me ma asi jen ta predposledni, tam citim nejaky napeti“:

Takže teda tato:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/hife.jpg

Ano, ta je dobrá. :)

Dvě bedly vysoké se vydaly na vycházku lesem. Jsou zachyceny právě v okamžiku, kdy jedna (ta bystřejší) povídá druhé: „Hele, Evelíno, že my jsme zapomněly doma klobouky?!“

Je to takový hybrid na půli cesty. Vnímám zde směs tří prvků, které se mezi sebou možná trochu hádají. Působí to jako kombinace hry na nihilismus (kterou ti málokdo uvěří), demonstrované ležérnosti (kterou ti rovněž málokdo uvěří) a občasné snahy o expozici v pravý okamžik (která je evidentní). Namísto lehkosti a přirozenosti zde čenichám jakousi konstrukci. Možná si při focení těchto scén pociťoval i cosi jako radost fotografa, ale na mne z toho radost nedýchá. I přes vnější „formální ležérnost“ zde vnímám spíše pokus o „splnění povinnosti“. Autorské vyhoření. Vyhoření bez požáru.