Sto let přesluhující marsovský vozík Curiosity dojel daleko a objevil moře na dříve zmrzlém pólu rudé planety. Důkaz, že i na Marsu dochází ke změně klimatu.
Jakpak se bude plavat v moři na planetě s třetinovou gravitací?
Oceňuji velkorysé prozrazení kouzelnického triku s nakloněným pomerančem a panáčkující mrkví. Ten důmyslný podpěrný systém, zabraňující povalení ovoce a zeleniny, mne fascinuje. Skoro to vypadá, že mrkev má nožičky jako hmyz a brzo vyrazí na vycházku po stole.
Pořád mi vrtá v kebuli, zda toto „inverzní souhvězdí“ jsou skutečně ptáci za oknem. A pokud ano, tak mne vrtá v kebuli, proč jsou tak kulatí. Martine, a není možné, že jsi ve skutečnosti viděl letět formaci UFO, ale ihned jsi to raději v rámci prevence (v souladu s metodou krizové autointervence v oboru aplikované psychohygieny) vytěsnal z vědomí? Navíc aktuální změna tvé ikonky domněnku o použití metody krizové autointervence docela potvrzuje. Stalo se tenkrát za oknem něco strašlivého?
Než dnes došlo k prozrazení tajenky, tak jsem si těch několik předešlých dní myslel, že to vzadu je střecha další budovy, na jejíchž střešních taškách leží zbytky sněhu.
Opravdu. A dokonce jak se od toho centrálního střešního objektu s komíny táhnou šikmo dolů (nalevo i napravo) jakási lana s malými praporci anebo co to je, tak to jsem vnímal jako hřebeny dalších částí zasněžené střechy.
Vnímal jsem to jako plný objekt - že jsou to všechno tašky pod sněhem. Neviděl jsem na tomto náhledu, že je to děravá konstrukce. Že vlastně civím skrz to na oblohu.
(A že je za tou hlavní budovou moře, a na moři plave něco většího než barák, tak to mne nenapadlo už vůbec...)
Jsem kedluben dutý, makovice pilinami vycpaná. Jak je možné, že mne to nenapadlo? Kam jsem to civěl? O čem jsem s myslí zakalenou a duchem mdlým tak nepozorně fantazíroval?
Mistře Jardo, dědkuji za mistrovské vyřešení zdánlivě neřešitelného hlavolamu! Beru si z Vašeho jasnozřivého komentáře poučení a inspiraci: nezoufat, nepanikařit, nepodléhat trudomyslnosti, pokusit se použít mozkové zavináče a zvednout makovici ke hvězdám!
Možná je tím myšlena loď chrámová. Na té střeše částečně vyčnívající vzadu uprostřed zřím jakýsi symbol s paprsky - cosi jako auru kolem nějakého jádra. Ale i tak je mi divné, že to vzadu s lesem komínů by měla být střecha chrámové lodě. Takže je tím nakonec přece jen myšlena loď jako plavidlo? Takovou loď v tom ale nenalézám. Jedině že by to byl prototyp ponorky z patnáctého století.
S(2) <>
Barbora Mráčková
S(3) show snow
Martin Daňkovský
.
Martin Bobek
Jakpak se bude plavat v moři na planetě s třetinovou gravitací?
Hezká fotka, podněcující fantasmagorii.
S(4) ism a pár portrétov
Fraňo Procházka
pes: vítej v podpalubí! :)
.
Martin Bobek
Trafačka
Matěj Brabec
solid state
Martin Daňkovský
.
Martin Bobek
http://melnicky.denik.cz/galerie/utulek-kralupy-nad-vltavou.html?mm=4249894
Reklama na nanuky
Vendula Knopová
.
Martin Bobek
Lenka ve vztahu
Adriana Cahová
<>
Matúš Mudroch
http://www.fstop.cz/e/szepe/grit/
<>
Matúš Mudroch
<>
Matúš Mudroch
Ašlak nutí mne to trochu pohnout s kompozicí - naklopit objektiv mírně dolů...
A také zde pokukuje otazník vyvážení šedých tónů. Asi tomu chybí středně hluboké basy...
<>
Ana Trninić
Tak to je fotografická anekdota roku!
Než dnes došlo k prozrazení tajenky, tak jsem si těch několik předešlých dní myslel, že to vzadu je střecha další budovy, na jejíchž střešních taškách leží zbytky sněhu.
Opravdu. A dokonce jak se od toho centrálního střešního objektu s komíny táhnou šikmo dolů (nalevo i napravo) jakási lana s malými praporci anebo co to je, tak to jsem vnímal jako hřebeny dalších částí zasněžené střechy.
Vnímal jsem to jako plný objekt - že jsou to všechno tašky pod sněhem. Neviděl jsem na tomto náhledu, že je to děravá konstrukce. Že vlastně civím skrz to na oblohu.
(A že je za tou hlavní budovou moře, a na moři plave něco většího než barák, tak to mne nenapadlo už vůbec...)
<>
Ana Trninić
To jsem fakt nečekal. Takže tedy z nebe zpátky na zem. Přesněji řečeno z vesmíru zpět na moře.
Ale i tak má Mistr Jarda pravdu, protože ta ohromná loď na vodě docela připomíná velikánskou starship...
<>
Ana Trninić
Jsem kedluben dutý, makovice pilinami vycpaná. Jak je možné, že mne to nenapadlo? Kam jsem to civěl? O čem jsem s myslí zakalenou a duchem mdlým tak nepozorně fantazíroval?
Mistře Jardo, dědkuji za mistrovské vyřešení zdánlivě neřešitelného hlavolamu! Beru si z Vašeho jasnozřivého komentáře poučení a inspiraci: nezoufat, nepanikařit, nepodléhat trudomyslnosti, pokusit se použít mozkové zavináče a zvednout makovici ke hvězdám!
<>
Ana Trninić
<>
Ana Trninić
S(2) Lina
Vojtěch Veškrna