<
Filter in effect:

(anyone) 
[fs:344]
Adéla Slížková [fs:344]



"lyrické, až možná trochu uplakané"

tak napůl



pro mne ten příběh stojí na tom (plexi)skle, jakoby to bylo o těch detailech, jejich špíně, pachu, otiscích lidských rukou atd., obraz za i před jsou jen měnící se kulisy.... kdyby to bylo výtvarně a kompozičně dotaženější, líbilo by se mi to moc... ale já jsem starý patetik ;-)



Symfonie č. 6 h moll „Patetická“, op. 74

Málokteré dílo je opředeno tolika legendami, jako je Čajkovského 6. symfonie. Pár dní po premiéře, kterou sám dirigoval, skladatel zemřel. Už to vrhá na dílo myšlenku jakéhosi posledního autorova odkazu, zvláště když jde o kompozici zcela originální a velmi hlubokou.

Prvá věta je ohromným plátnem, kde se sráží tragické téma, připomínající Beethovenovu klavírní Patetickou sonátu (odtud a také pro vznícený obsah skladby přízvisko Patetická symfonie, které prý dílu přiřkl skladatelův bratr), s lyrickým, až možná trochu uplakaným tématem druhým. Grandiózní vrchol této věty nemá v Čajkovského díle obdobu; něco podobného nalezneme jen v dílech Mahlerových a u nás Sukových.

Druhá věta přináší zdánlivý oddech. Je to salonní valčík, napsaný v nezvyklém pětidobém taktu s triem, kde neměnné údery tympánů v pozadí tiše naznačují, že idylka je jen zdánlivá.

Velmi originální je věta třetí. Dvě třetiny věty zabírá vzdušné scherzo s poletujícími motivky po jednotlivých sekcích orchestru. Koho by napadlo, že z druhého tématu věty se vyvine v jejím závěru mohutný pochod sršící optimismem a silou. A jak kontrastní je vstup naříkavé věty čtvrté!

V průběhu celé poslední věty jako by se chtěl autor vymanit z depresivního stavu. Jednotlivé plochy stoupají gradačně ke světlu, ale vždy se zase zřítí do temnot.
Závěr je nanejvýš tragický. Melodické segmenty směřují do stále nižších poloh a v temném zvuku hlubokých violoncell a kontrabasů dílo končí.

http://www.youtube.com/watch?v=uZmLx4w2VHo



lubosi, "patos" je charakteristikou, ktera u lidi vyvolava soucit, litost nebo smutek, cili "pateticka vec" je vlastne "politovanihodna" (nepresne).

"sentimentalni" je zase adjektivem popisujicim nevhodne konani na zaklade pocitu/emoci misto rozumu/myslenky.



mě na tom snímku fascinuje a přitahuje, že i dnes lze vidět tak, jak se vídávalo za socíku... že v tom personálním mikrokosmu je to pořád všechno stejné, že ten způsob (vidění věcí) nesouvisí s dobou, ale s věkem?
baví mě to.
i když tu fotku nepovažuji za úplně zdařilou.



Tomáši, s trochou debatně-pošťuchovatelské velkorysosti lze možná souhlasit s tebou použitým výrazem „klišé“. Protože nyní (v druhém desetiletí prvního století třetího milénia), kdy je zřejmé, že vše již bylo milionkrát dávno vyfoceno, je klišé snad už jakákoliv fotka čehokoliv v jakékoliv situaci. Ale proč si zde použil slovo patos? Civěl jsem teď do slovníku netuzemských slov, a patos (vzrušený stav, prudké hnutí mysli, vzletný způsob projevu) mi jako charakteristika této fotografie vůbec nesedí. A příliš mi neposedává ani výraz „sentimentální“, který prý znamená cosi jako „přecitlivělý“ apod. S trochou humrové nadsázky bych si dovolil použít spíše slovo „nostalgie“, pokud přistoupíme na hru, že snímek byl pořízen v panem klubovým Profesorem odkazovaném roce 1982. Teda mne to předtím nenapadlo, ale ono toto foto opravdu evokuje atmosféru začátku osmdesátých let...



je to patetickej vobrazek... sentimentalni klise. :/



Pištův komentář způsobil malou vlčí závrať. Včera mne vůbec nenapadlo, že je to foceno v úhlavním městě na Nadnárodní třídě. O konkrétním místě jsem se vůbec nezadumával. Název jsem jen letmo přejel snad s pocitem, že jede o jakési ženské jméno. A pokud bych se nad místem přece jen býval včera zadumal, možná bych hádal, že fotografie byla pořízena třeba v Teplicích, Postoloprtech nebo Vejprtech.

Skutečnost, že to bylo exponováno na Nadnárodní třídě, mi trochu kazí celkový dojem z fotky. Ale to nevadí. Pokouším se od konkrétního místa odpoutat. Fotka je to zvláštní. Jakoby nic, ale pro mne má přesto zajímavou atmosféru. S tou paní postávající u odpadkového koše, respektive u odlévané odpadkové vázy.

Také dnes jsem rád, že se zde zjevila.



Rad tam sedim a pozorujem ludi dole. Ale tuto osobnu skusenost mi tvoja fotka ani omylom nesprostredkovala.



Zajímavá fotka. Jsem rád, že se zde objevila.



já tomu trochu rozumím, občas si taky ujedu na něčem podobném, jako je ta první...
ta druhá mi neříká nic, vůpec nic.



ja bych volil mnohem mirnejsi formulaci nez kolega vlk, ale v zasade s nim souhlasim.



Fialová netuhá stolice po nezřízené konzumaci borůvek...



MD i AS plány zábavný.
tohle vytrženo z kontextu, kus játra, ani ne torzo.
mám pocit, že v Rudlofínu v rámci toho množství snad každá nakonec sama fungovala. asi davová psychóza .)


fstop-3.6.10.1/eloise-2.4.15.8
Comments, page 1/2

<
Page