a(u)lbicko pane doktore
ten jeji pohled je ale dobrej, duverne zkoumavej, mozna by nesikmena fotos byla lepsi, mozna

nou.

au moje ociiii... :)

rozhodně, když nic, aspoň si trochu prosvištět zteřelé závity mozkové.

ale někdy je zajímavé nějaké téma důkladně demontovat, a to bez ohledu na lomoz nervosně pobíhajícího času..

utíká až příliš zběsile..

docela chápu jedince, kteří pod fotky píšou pouze jedno až dvojslabičné (občas i rozvleklé trojslabičné) výkřiky typu „líbí, nelíbí, nic, něco, nuda, bavím se...“

tím lze alespoň trochu přibrzdit čas..

také takto občas-čas brzdím..
;)

...to nám ten čas pěkně utíká, že?

Velevelebený pane Doktore, tímto textem jste vyrobil vlkovi radost!

Nádherná úvaha!

Ano, fotografie jako hádanka..

Fotografie jako svět tisíců příběhů, dojmů, vůní, asociací, pocitů, emocí..


A záleží nejen na kuchaři, ale také na strávníkovi, jak pestrý bude svět, který bude na fotografii zkoumat..


Vlastně s fotografiemi je to tak trochu jako s jídlem:

Když babička uvaří dobrou polévku, můžeme v té polévce spatřit odraz celého babiččina života – úžasně bohatý svět, zobrazený v jednom talíři polévky..


Ale když například nešikovný kuchař (a třeba i s povrchním pohledem na svět) uvaří přesolenou nedobrou polévku, můžeme jeho polévku označit za povrchní?

A podobné je to i s fotografiemi..

Existují fotografové s bohatým vnitřním světem, a jsou také fotografové s povrchním pohledem na svět..


Avšak sama o sobě žádná fotografie není povrchní..

Podobně, jako žádná polévka není povrchní..

Anebo jsou teda povrchní všechny polévky, protože žádná polévka sama o sobě již z principu nemůže sdělovat hluboké myšlenky..


A právě toto jsem se pokoušel naznačit včera..


Polévku můžeme kritizovat za špatnou kompozici jednotlivých ingrediencí apod., nikoliv však za povrchnost..


Bylo by komické zavolat číšníka a říci mu: „Mám zde reklamaci. Prosím vraťte kuchaři tuto povrchní polévku. Je přesolená.“


Ani ta nejkýčovitější fotografie s milióntým západem slunce, typizovaným broukem na stéble či bilióntým domácím mazlíkem ozdobeným mašličkou není povrchní..

Za každou takovou fotografií je osud nějakého člověka, jeho touhy, radosti či bolesti a někdy třeba i naivita..

Avšak žádná fotka se západem slunce není povrchní..

Každá fotografie na této planetě je svébytným příběhem..

A vždy také hádankou..

Hádankou s nekonečným množstvím možných příběhů..

Ale pokud je některá z nich povrchní, tak potom jsou povrchní všechny..

A v určitém smyslu je to pravda..


Úplně něco jiného je, když spisovatel s povrchním pohledem na svět napíše román. Potom je pravděpodobné (nikoliv však jisté), že takový román bude obsahovat povrchní myšlenky.. Ale to už je doopravdy něco jiného..


Velevelebený pane Doktore, to, co jste pod tuto fotografii napsal včera večer, je nádherné..


Najde se po vašem včerejším debatním příspěvku ještě nějaký škarohlíd, který by tuto fotografii označil za povrchní?

;)

Pustili jsme se do klábosení, to nemohu stát stranou! A odpusťte mi tu "povrchní efektnost".

Že by každá fotografie byla povrchní? To leží asi někde na povrchu. No ano, už to mám, ona je plochá jako papír. Chybí jí, a to prosím opravdu vždy a všude, hloubka. V tomto smyslu setrvává na povrchu, protože jí jinak nebylo dáno.

Ale podíváte-li se do ní, dovede vyprávět, dovede být svědkem (a někdy i důkazem!) velkých i těch maličkých činů a zachvění života. Fotografie je zkrácený film. Dobře, je beze slov, ale i tak vypráví. Jsme lidé nadaní schopností domýšlet, extrapolovat, vzpomenout si, srovnávat, nechat se zasáhnout. Fotografie má katalytický účinek. Je to spouštěč reakcí šťáv. To může být románů za takovou fotkou! A pak ovšem fotografie budí emoce. Vášeň a pohnutí je při naší pouti tím nejvěrnějším souputníkem. A dokáže-li obraz pohnutí vyvolat (no prosím, jak ve vývojce), dovede hrát na všechny struny naší existence, zkušenosti a snů. Některé z nich nejsou povrchní.

Ale myslím, že Vlkomírkovi šlo více o jakýsi technický pohled na věc, chtěl oddělit první vrstvu vnímání fotografie - emoci ještě nezpracovanou, právěrozenou, jak holátko holou, a tak snad v jistém smyslu na povrchu, tedy povrchní.

Povrchnost zní mi podobně jako lacinost, rutina, všednost. Opakem je snad moudrost, hledání, úžas a tajemství. Na fotce "bez názvu" vidím vše, od každé ingredience špetku. Je erotická, dráždí, snad právě to někomu připadá laciné. Prosím. Ale to je jen omáčka, masem je nečekanost gesta (pokora, vzdání se, bezmoc, vyčerpání, hledá v trávě broučka, mlátí se smíchy, musí?, chce? pro koho?, proč?, "neobvyklé otázky", no tak se, Tome, zas nečerti), symetrie v chaosu tvarů (brož Vlkomírova) a to světlo ve vlasech (světlo ve vlasech!). Nuže, tak málo mi stačí.

V učených debatách o umění má každý pravdu. Už mi to taky chybělo, Vlčku, psát nesmysly.

nejvelevyváženější klubový Superprofesore, zaskočil jste mne, protože jsem se domníval, že v tomto si rozumíme..

napsat pod tuto fotografii, že je povrchní, mne připadá zbytečné..

podobně, jako napsat pod jakoukoliv fotografii, že je povrchní..

protože to už je sama podstata obrazového sdělení..


obrazová sdělení vždy zůstávají na povrchu..

nelze je srovnávat například s literaturou..


a nelze zaměňovat sílu emocí s hloubkou myšlenek..

to jsou dva odlišné světy..


pokud některé obrazy, fotografie apod. sdělují myšlenky, tak je sdělují velmi abstrahovaným způsobem..


mezi mnohá obrazová díla, která obdivuji a hledím na ně s respektem a úctou, patří například Picassova Guernica. Dílo burcující, ušlechtilé, angažované, silné emoce vzbuzující a navíc výtvarně fascinující..

Avšak jako každé obrazové sdělení, ani Guernica nemůže jít k podstatě věci. Její sdělení je silně zjednodušené. A protože jde o sdělení obrazové, tak ani jiné, než silně zjednodušené, být nemůže..

Avšak já přesto tento Picassův obraz obdivuji..

Nelze jej ale porovnávat s možným rozsahem o možnou hloubkou myšlenek – třeba i komplikované látky – kterou může zprostředkovat třeba dobrá kniha na dané téma. To je úplně jiný svět.. Při čtení knihy pracuje mozek jinak..

Svět emocí je jiný, než svět myšlenek..

A svět emocí bude vždy zůstávat na povrchu..


Zkrátka obrazová média mají svůj princip fungování..

A tento základní princip mne mj. znemožňuje dělit fotografie na povrchní a nepovrchní..

Protože na povrchu zůstávají všechny..

Dokonce i ty fotografie, které mám rád..


Automobil bez motoru, se dvěma koly za sebou, řetězem a pedály již není automobilem ale jízdním kolem..

A já nechci žádné jízdní kolo kritizovat za to, že nemá karburátor..

Světu mír..

=:o)

to bychom mohli za povrchní označit všechno...

ani symfonická hudba ani 800 stránkový román neřeknou nikdy všechno
nikdo neřekne vždycky všechno
naše smysly nedokáží pojmout ani 1/1000 Všehomíra

slova = ikony, znaky jsou povrchní.....?

potom snad jenom budhistické mlčení by nebylo povrchní (i když i toť otázka)

--------

imho - zmiňovat se o povrchnosti / a nePovrchnosti u fotografií, obrazů a dalších věcí je možné, ale asi ne takto z-principu-věci-samotné

protože jsem přesvědčen, hluboce přesvědčen - že znám i fotografie, obrazy, grafiky etc... co nejsou povrchní
jakože znám i ty, co povrchní jsou, samozřejmě

povrchní snad může být přístup tvůrce - což může nebo nemusí být z jeho díla patrné

povrchně na nás mohou některá díla působit - což nemusí nebo může znamenat, že jejich tvůrce byl povrchní

Kdo to ale všechno rozsoudí a posoudí...
a navíc každý ma určitě někde jinde hranici toho co už je a co ještě není povrchní

a také "nedostatečně hluboké" neznamená rovnou "povrchní"

-------------

a tahle fotografie..? působí na mě povrchně, byť jejího tvůrce ani náhodou z povrchnosti nepodezírám...

;-)

;-) libi

když jsem se zde zmiňoval o „obrazové broži“, měl jsem na mysli něco takového..

a souhlasím s konstatováním, že tato fotografie je povrchní.. ale je férové dodat, že povrchní jsou úplně všechny fotografie úplně všech autorů, včetně nejlepších fotografií od světových mistrů..

totiž zmiňovat zde povrchnost je podobně zbytečné, jako kritizovat v recenzi nějakého konkrétního modelu automobilu, že má volant a pneumatiky..


povrchnost je přirozenou vlastností fotografie..

fotografie jako média..

média obrazového..


fotografie může působit esteticky..

nebo efektně..

anebo bombasticky..

či škaredě..

anebo může vyvolávat soucit (např. fotky hladovějících dětí)

může být třeba obžalobou..

může oznamovat vymezení-se vůči něčemu či naopak přihlášení-se k něčemu..

případně může obsahovat jen lehký situační humor..

a tak dále, a tak podobně..


avšak veškeré fotografie jsou již z principu povrchní..

jinak to být nemůže..

to už je vlastnost obrazového sdělení..


obrazy, grafiky ani fotografie nemohou sdělovat hluboké myšlenky..

mohou však vyvolávat emoce..

a emoce jsou vždy povrchní..

protože jsou to emoce..



a tato fotografie je „pouze“ nešťastně zobrazená..

(s doporučovanou velikostí přibližně kontaktního svitkového políčka 6x6 cm zde naprosto souhlasím)

zkrátka je to pěkná „malá brož“..

krásná dekorativní věc..


a je třeba vytvářet i takovéto krásné věci..

=:o)

Tomáši, "neobvykle otazky": jo, chci to nechat v takhle obecné rovině.

Simone, dík za názor. Možná máš pravdu. Někdo ji může považovat za příliš explicitní. Je barevná, zobrazuje i klín, ruce kdovíjak za zády. Ale to přeci není obsah té fotky. Ale třeba je vážně špatná, je to klidně možný, pro každýho jinak. Souhlas s tím, že v menším provedení a navíc černobílá by byla tišší, poetičtější a bez rizik.

mi se to nezda, a ani v klidne plose
proste tak

evokuje mi to ustni otvor podivuhodneho morskeho tvora sasankoviteho typu jenz se snazi polknout neboheho yorsksajra

jo, fotka se mi líbí.

Lubomíre, rád bych diskutoval, ale bohužel mám moc práce, nemám čas :-).

neobvykle otazky. duh.

mimochodem, nejsem "tomasz."

souhlasím, adjustace v černém poli mým fotkám zpravidla sluší (ale to asi většině). Tomaszi, dávám podnět k doplnění funkce Zobraz foto na jednobarevném pozadí (viz PP kupř.).

Snad ještě k té vulgaritě. Fotka pokládá neobvyklé otázky. Hrubá ale být nemá. Silného hnutí mysli, to ano.