SV: Proboha! Kde?
-)

má(š) výraz! príma

Panoptikum města pražského. Klidně bych věřil, že je nearanžovaná, ještě kamarádka něco asi chtěla, něco zkoumá ještě na kabelu, ale šup zpátky do kaděřnictví. A ty tenisky! Podivuhodný svět pasáží.

moc to nechápu.

jo, beru

jo.

tuhle mám rád, je jemná a ulítlá, má bezva svítící uši! jako králík. pro mě tvoje nej asi.

je to hravý, ale je fakt, že mi to připadá samoúčelný, což ale nemusí být špatně.

drsný, prima.

už mě tahle debata moc netankuje, jinej názor zaplaťpánbu měj, ale výroky typu "nekoukatelný", "příkladně zlý" podaný jako obecný poučení a nikoli osobní hodnocení u tebe vidím opakovaně. třeba to tak nemyslíš, což by bylo fajn. nazdar

estetika Marc Chagalla, líbí se mi to.

milý Spasiteli, myslím, že nepatřím k lidem, co neuznají chybu, a že k tomu mám příležitostí dost. Ten vypjatý hoch z formátu vypadává a právě to napětí na levém okraji mne baví. Připadá mi jako součást osudu toho chlapce. Chápu, že takový postoj je výrazně alibistický, nenapadnutelný, protože se předem zříká kontrolovatelnosti. No jo, to sis ale měl asi založit server na matematické hlavolamy, kde platí důkaz nebo neplatí.

nepotřebuji mít v pořádku to či ono. votogo

je to na mě přeci jen moc high, sorry

Pane kolego Vlku, nebuďte smutný, rádců se najde vždy dost. Kompozice nemůže být z principu příkladně zlá, ledaže by fotografie vznikla podle přesného zadání, pro určitý standardní žánr, kde má smysl se řídit zavedenými pravidly. Bezesporu taková pravidla v takovém případě je dobré znát a dodržovat. Ale u fotografie volné, v našem případě bizarní, jejíž výrazivem je právě i strnulá kompozice, na čtvercovém formátu, který již sám o sobě dává na odiv snahu o jistou nadsázku, abstrakci, vytahovat kompoziční dogmata je omyl. Lze říci nelíbí se mi, ale nelze mluvit o příkladně zlé kompozici. Musím ale uznat, že ten dotyk tváře chlapce s kmenem se mi tam taky nehodí, ale s tím už se nedalo nic dělat.

první je krásně lhotákovská.
adlu je pohlednice dokonce s podpisem vpravo dole :-)
na uboe mne přeci jen ruší ta vodorovná příčka.
a zbytek vidím jako do počtu.

Vánoce Vánoce přicházejí
ještě na to koukám

hrdost, až přehnaná, tu hlavně vidím u chlapce, chce se na fotce předvést. Zato dívka komunikuje, opatrně, ale vlídně. Muž a žena, ač ještě děti. Aneb z čeho by rostli dospělí, ne-li z dětí (s Janem Werichem).

O efektu šikmení jsem taky trochu pochyboval, ale ne, je na místě. S barvami zato moc (s Vlčkem) spokojen nejsem, ale žádná z variací se mi nelíbila více a černobílé jsem to mít nechtěl, ale to je možná jen takové mé barevné období.

jedničku... doma budou mít radost :)

Tomáši Szépe, podivovat se patetickému působení na fotografii autora, který se dlouhodobě slovem i obrazem profiluje jako patetický, soustavně předkládá vzrušené a dětsky snové obrazy, nachází mnohá tajemství právě v těch zastřených koutech fotografie, kde bokeh halí skutečnost v opar a nalézá vzrušení v pohledu osamělého oslíka vnímám jako nepochopení.