Pokus a omyl skutečně vyznívá poněkud pejorativně. Je i není to tak myšleno.

Práce Ondřeje Rytíře bezesporu svědčí o vkusu a výtvarném cítění - zkrátka je se na co dívat. "Strom" a plechový "ruf." svědčí navíc i o chuti k experimentu. Čím jiným jsou tyto fotografie sice výtvarné, zato neobvyklé a nepředvídatelné v účinku? A odvažuji se napsat, že nepředvídatelné jsou i pro samého autora, experimentuje i na sobě.

Umění je dnes již jen vzácně tvořeno v duchu pečlivě promyšlených a vášnivě obhajovaných konceptů sdílených formalizovanou skupinou, jak tomu bývalo u malířů a básníků před nějakými sto lety. Dnes není na úvahu a už vůbec na koncepty čas. Nemají v té mnohosti a přebytku význam, nikdo si jich stejně ani nevšimne. Navíc ta naše fotografie, a což terpve digitální, svádí k nezávaznosti - už pro ty směšné setiny sekundy, kdy se tvoří. Je snadné experimentovat, a tak to děláme. Nevím, zda to není snadné až příliš.

Avšak pokus a omyl v sobě vždy nese naději. Bez nich by nebylo evoluce, ani my, bez nich by nebylo překvapení. Kdo klade dobré otázky, má způli vyhráno a kdo se zanícením rožní své selátko, bude bohatě odměněn.

o)

taky bych nepritomnost snahy fabrikovat uslechtily vyznamy neprekladal jako t&e. ;)

pane Doktore Jane Savický, snad se na vlka nebudete hněvati, ale troufalý vlk má odlišný názor:

Ondřej Rytíř je cítěním grafik..

a grafický přístup má i k fotografii..

kompozici má pod kontrolou..

nefotí způsobem pokus/omyl..

sází na prověřenou jistotu..

a tu krajinku zde zakomponoval podobným způsobem, jako třeba písmo na této fotografii:

http://www.fstop.cz/e/rytir/my-fav-wall/

to není náhoda..

zkrátka Ondřej Rytíř je cítěním grafik..

ctí grafické zásady..

=:o)

aha.
moderní přístupy, Trial-and-Error Approach.
krajinka se vydařila. :-)

jeste mozna... prave proto, ze ani pro me neexistuje jeden vyklad proc se mi to libi... tak o to vic me zajima, kdyz uz se to nekomu libi.. tak proc? .) chapu ze hodne lidem se to nelibi .) ale co ti druzi? .))

JS: no urcite me zaujalo svetlo... a pak taky mel jsem doma jeden takovy starsi zesilovac .) – _ – .... ale jsou to jen takove stripky co dovedu rovnou popsat... ze bych tou fotkou chtel vykricet svetu nejake poselstvi – to asi ne .) taky se mi libila ta paradoxni krajinka v leve casti ...

...na tenkém ledě místa dost!: nepřidáš pár slov, co tě na téhle fotce zajímá?

JS: diky za ses na ten led vydal... zajimave uvahy.

doba ropova
teda jestli to tam napadlo, cetl sem prvni vetu jenom ;)
a k fotce nemam lautr nic, ale lautr velkej

:-)

kdysi dávno prý byla doba kamenná..

a také byla doba bronzová..

potom byla doba železná..

relativně nedávno byla doba litinová..

a nyní je doba plechová..


někdo by možná řekl: „ale kdepak doba plechová! Žijeme přece v době plastové!“

skutečnost je však taková, že velké nestvůry, vytrvale pšoukající na této vyrabované planetě, jsou většinou vyrobeny z plechu (miliony automobilů, tisíce velkých dopravních i vojenských letadel, gigantické záoceánské lodě).

a v některých chudých zemích, kde lidé nemají na plechové automobily, si alespoň staví domky z vlnitého plechu..

kolik tisíc kilometrů jsou celkem dlouhé všechny plechové ohrady světa?



zkrátka žijeme v době plechové..

dokonce i nová národní knihovna na Letné má být vyrobena z plechu..


ještě, že před tím vším můžeme utéci na nějakou malebnou venkovskou vesničku..

abychom se tam pokochali třeba pohledem na romantickou kostelní věžičku..

jejíž krásná báň je vytvarována z plechu..

=:o)

Na VIVA jakási snědá star právě zpívá "Du hast den schönsten Arsch der Welt".

Arthur Fleischmann, aspoň, co jsem viděl na tom Tomášem Szépem pastnutém linku, je na jiné téma. Ten hledá v té mizérii aspoň trochu radosti. Je optimistický, hravý.

Těžké téma, tenký led. Fotograf, který volí brutální kompozici a zaplní plochu strukturou materiálu pokrývačů, chce patrně něco říci. Tyčí snad varovný prst nad odcizenosti světů, které tak náhle všehoschopné technologie vyrábí kolem našich standadrdizovaně pohodlných životů? Nad ztrátou citlivosti přemnožených a dekadentních civilizací? Angažované umění? Vždy bylo a je ho zapotřebí.

Ale je tu i druhá možnost. Co když zde vzniká další Nová estetika? Co když ti mladí přijímají monokulturu měst a venkovského prostoru za přirozené prostředí podle schematu housat Konrada Lorenze? Krása odvíjí se od užitečnosti. Jak dlouho tedy bude trvat, než lidé zcela zapomenou na biologickou přírodu, kterou již nepotřebují? Nebo se to nemůže stát?

A pak je tu ještě jeden okruh, takový, ehm..., praktický: Co fotit? Věčně se vracet k fundamentálním vrstvám psýchy, vypouštět si ventily frustrací, to už všechno bylo popsáno, zobrazeno a prožito. Není nových pohledů. Nový je nový svět.

Jak říkám, tenký led.

JS: jak to myslis s tou dobou? to me celkem zajima...

ale vystihuje to dobu.

žádnou radost mi to nepřináší.

tru. ja akorat porad hledam zenicha .)

Jo, Ivan to vystih, do osmicky uplne staci. To je ale zas parada velika!

:-) ale jo, roofnekk