já bych chtěla bejt upřímná... dneska, pořád asi:)... jako diptychy mi "úžasně" fungujou... ale je mi z nich smutno, trochu. Čtu teď knížku od Lustiga: "Krásné zelené oči" a nepřenesu se přes pocit, že by si člověk měl občas přehodnotit svůj život a vlastně ho i změnit.... někdy. :)
Je to poutavě a zajímavě poskládaný... poslední diptych je obzvlášť úzkostnej.