Published on, medium:
2009-12-23 17:41, film: 35mm
Tech. data:
olympus om4
Remarks:
Soubor vznikal během letošního podzimu v bulharském přístavním městě Varna. Téma jsem pro sebe objevil při návštěvě krejčovského ateliéru Momčila Ivanova, ke kterému mě zavedl kapitán Kostov kvůli opravě starého šicího stroje. Na Ivanovův portrét jsem se rozhodl navázat a spolu s Kostovem jsem začal cíleně vyhledávat a navštěvovat další řemeslníky, z nichž mnohé znal můj průvodce osobně. Osudy některých, jako třeba hodináře Piuzanta, který byl ve svém životě boxerem i operním pěvcem, byly téměř filmové. Rozhovory v ateliérech a dílnách mi poodhalily často nevšední životní příběhy portrétovaných. Z jejich promluv prosvítala zkušenost, nadhled, ale nezřídka i smutek mistra, který řemeslo zdědil, ale nemá jej komu předat. Doufám, že z potrétů je alespoň trochu cítit noblesa lidí, kteří dobře rozumí pohádkovému rčení o tom, že řemeslo má větší váhu než carská koruna.
Ještě popis k první fotce, na které je Zámečník:
Dimităr Gionev pracuje jako brusič a zámečník od roku 1990, od té doby, co přišla demokracie, jak říká. Předtím pracoval v továrně, v šedesátých letech také dva roky v Československu. Se svým tehdejším kolegou Tiborem si už přes čtyřicet let slovensko-rusko-bulharsky dopisuje.
Nr. of views, unique comments/unique views:
3127, 35/90 (38 % have commented)
Social bookmarking:
že jsou takový věci k viděni leckde, a jsou součástí nějakých školních cvičení nás ví víc taky. a k tomu ještě - ty školní úkoly stojí většinou za hovno. tady bych vyhodil fotku s kloboučnicí, ten záběr kulhá víc než je zdrávo, a jsem spokojenej.
k fotografii a práci - fotografie není jen práce ve smyslu chození po štrýtu nebo bytu, focení něčeho, ve skutečnosti ničeho a kucení v kompu nebo komoře /dělám to taky/, ale třeba i v řešení nějakýho konkrétního tématu, se záměrem, práce v jasných souvislostech. tento soubor je takovým typem práce.
někdy je třeba dát si dobrou klasiku, která neexperimentuje, vejde se do všech už existujích škatulek, a která vybočuje maximálně kvalitním fotografickým zpracováním.
citit z nich uprimny pristup k portretovanym.
urobil si to, ako naj si vedel.
neviem co tu ludia ocakavaju od fotky, asi su unudeni a cakaju nejaku bombu.
toto nie je experiment.
nieje to pre mna ani fake.
toto je len to, co je...
a je to dobre.
pracanti
tohle si tome, a kristynko ty taky, precti (prectete) nekdy po letech, az nekdy budes konecne dlit nad vyznamy, nad veci,
ty "delniku fotky" :)
celý náš ročník má takovýhle soubor, někdy 1999/2000 tuším.
a dokonce obdobné soubory na fs už párkrát padly (minimálně jeden si pamatuju).
celou tu akci na naší škole inspirovaly fotografie Ireny Armutidisové, která tak nafotila soubor portrétů v přirozeném prostředí, ba dokonce i s přirozením, jako magisterskou práci na itf (1998).
(našla jsem ale jen jednu a ještě blbě oskenovanou; výsledný soubor byl čb i v barvě, http://www.funkehokolin.com/index.php?id=302)
viděla jsem tehdy fotky na výstavě, byly výborné jak po vizuální tak po technické stránce.
ani jsem neměla chuť sem něco psát, ale na druhou stranu jsem si řekla, že autora by možná zajímalo, že něco takového se někde fotí už tak deset let, rok co rok, jako školní úkol druhých ročníků, a že celý ten nápad vznikl z inspirace konkrétní práce. studenti mají za sebou kompoziční cvičení s neživými předměty a jistou zručnost ve věci všímání si světla. ve druháku postupují dále a na tomto souboru se učí komunikovat s cizími lidmi, oslovovat je a pracovat s nimi ve spojení s kamerou.
proto se pro to nedokážu nadchnout a asi ani ocenit práci. ostatně jak píše tomáš, každá fotografie by měla v sobě nést kus práce, pokud je hodno ji vystavit.
záběry jako takové mě moc nenadchly, některé lehce uspokojily, ale opět jsem v nich nenašla nic, co bych neviděla už nesčetněkrát. tudíž mě nechávají zcela chladnou a bez emocí.
jakoze hello world, fotka je prece predevsim drina.
jiste, vetsina souboru i solo fotek publikovanejch ve zdejsim workshopu tu investici zcela evidentne postrada, ale to prece neznamena, ze bysme na to meli pristoupit nebo tomu i nedej boze uzpusobit svuj vlastni pristup k fotce.
nejak tomu celymu proste neverim, vcetne ty duvernosti a nenucenosti, ktera v tom na prvni pohled jakoby je.
a jak je to ukazany...
jeste teda radsi disclaimer, kdyz uz sem se zas jednou trochu rozohnil, aby nedoslo k typickejm nedorozumenim:
1) tenhle komentar poskytuju jako szepe-autor, nikoliv jako szepe-provozovatel_fstopu,
2) tenhle komentar, prestoze se v nem objevujou vyrazy jako "nekdo" a "po vsech tech letech", neni ani v naznaku minenej jako utok na konkretni osobu nebo osoby.
Rad jsem to videl.
do konceptu sa tazko keca, a suhlasim s tym, co pisal milan, ze sa tazko kritizuje, ked clovek vie, co do toho vlozis. ak si vsak odmyslim to usilie, rozmyslam nad tym, co mi na tych fotkach skrie. asi to bude to, ako ti ludia su zabrati. nemam poruke riesenie, ale z fotiek mam pocit, ze ide vzdy viac ako o cloveka, ako o prostredie, resp to, kym je. cele to vnimam cez os, ktora vedie cez ludi, pretina ich, a az druhotne sledujem zvysok. stmelit to aj inak...
ono je to vsak nadmieru tazke, predpokladam, ze moje fotky z tych miest boli take tretinove.
portéty zaujaly, hodně mi sedl krejčí.
jediný, co mi vadí, jsou ty bílý rámy.
lk: kromě nejakých drobných oprav letováním cínaři v bulharsku hlavně vyrábí kotle, ve kterých se vaří rakie. tu práci tam dělá výhradně subetnická skupina cikánů, kterým se říká kalajdžii, což znamená cínaři. řemeslo se u nich dědí.
je to pre mna velmi ludske. prostredie a zivot, aky my, vlastne mladici, nepozname. raz za cas mi takyto dokumentik dobre padne.
s tymi pribehmi okolo je to velmi dobre. mozno by to slo lepsie, ale nechce sa mi nad tym velmi rozmyslat.
ako celok mi to velmi lahodi.
Myslim, Lukasi, ze cinar cinuje. Neboli povrchova uprava, hlavne medi (napr pivovarsky kotle). Vetsina pokoveni se provadi galvanickou cestou, existuje i moznost cinovani, ale kvalita nestoji za nic. Nejlepsi cinovani je za tepla, u nas to kdysi ovladali cikani.
velmi fajn seria, takova old school.
moc rada som to videla.
naopak fotky zlatníka, soustružníka a fotografa mi přijdou vyloženě super.
joa prosimtě - čím se zabývá "cínař"? to že jako letuje nádobí cínem, nebo ...?
potesilo, sama som uz rozmyslala, ze u nas uz pomali slovo opravovna jednak vobec nenajdes, ale ani nevyhladavas.
abych nechodil dlouho kolem horky kase, jako celek s textem (nekde by mohl byt delsi) to dokazu ocenit a rekl bych, ze je to konzistentni a funkcni. ale na druhou stranu mi prijdou nektery fotky trochu slabsi. nevim, kolik zaberu jsi s kazdym clovekem udelal, ale ty lidi na me z cca 3 fotek nemluvi a ani ty fotky mi neprijdou extra povedeny. takze pokud mas vic zaberu, mozna bych popremyslel o jinym vyberu.
pise se mi tady jakakoliv kritika dost tezce, protoze tu namahu strasne ocenuju a rozhodne se mi ta serie strasne zamlouva.
kicu nejlepší