IG: jisteze rozumim... nicmene zastavam nazor, ze hranice mezi obojim je dost neznatelna, a to tim spis, cim statictejsi motiv to je. Kde zacina inscenace a kde konci je vetsinou hodne tezko formulovatelny, protoze uz fakt ze jdu fotit treba jako tady na letiste vicemene bere v uvahu, ze na tech obrazcich budou letadla plus nejaky lidi okolo... Pro mne je to zrovna tak "inscenace" jako kdybych si to letadlo objednal a nechal je nekde na louce pristat jenom pro mne, nebo teda skoro :-)
To same je priklad nejake momentky na street... pokud chci (jakoze vetsinou ano) aby mne fotografovani videli a aby pohledem se mnou komunikovali, tak uz je svym zpusobem manipuluju, nebo jestli chces inscenuju.
Co jinyho to je, kdyz si nekde vyhlednu nejake fotogenicke misto (svetlo, prostor) a cekam koho mi privede pred objektiv nahoda, abych jej "pouzil" pro nejaky obrazek?

Kdepak, Ianusi... tvuj argument funguje beze zbytku snad u snimku porizovanych nahodne nejakou bezpecnostni kamerou, ale jakmile je za pristrojem tvurci fotograf, tak je to vice nebo mene inscenace skoro pokazde. Snad jenom u motivu trvajicich opravdu jenom zlomky sekund mne jima podobny iracionalni obdiv, naposledy u Alberta Venzaga, jak jsem o tom psal v boardu o filmech :-)

To vsechno ale absolutne nesnizuje v mych ocich kvalitu techhle vybornejch obrazku, pouze to melo vyjadrit ze tu tematiku "inscenace(böse, böse) versus okamziky realneho zivota (jedina prava hodnota) vidim trochu diferencovane. Nakonec, ja se dostal k inscenovany fotografii spis pozvolna prave pres tu dokumentarni :-)