Hm, Tomasi, ta fotografie, na kterou odkazujes, je bezvadna, ale podle mne mimo jine take proto, ze tam je mnohem vic rovin vnimani, ktere muzes objevovat, nez ty tonalitni hricky s hezky nakomponovanyma plochama a strukturama. To, jak ten strom roste z neceho, co vypada jako betonovej obrubnik, nebo ty dvojity sipky, ta koexistence umelych a prirodnich struktur, co ja vim, ale proste ten obrazek je i pro me necim nezamenitelnej.

Kdysi tu nekdo (mozna ty sam?) v jedne diskusi o porizovani vyrezu z fotografii napsal, ze z kazde fotografie mohu vyrezem udelat nejakou dobrou, a bylo to tehdy myslene negativne - jako cosi, co "nepovolenymi prostredky" vede sice k dobremu vysledku, ktery je ale oproti necemu, co uz tak bylo primo vyfotografovano, jaksi mene hodnotny (omlouvam se, pokud to nejak tragicky zkreslene podavam). Ve skutecnosti - a proto mi tehdy ta poznamka prisla tak detinska - se da z kazde situace poridit pri fotografovani vyrez, ktery je kompozicne dobry, a pri trose remeslne zrucnosti neni az zase takovy problem tam ty struktury a tonality mit take. Mozna jsem neskromny, ale mne tohle samo o sobe proste nestaci, rad se na to podivam, ale moje endorfiny pri tom zustavaji relativne v klidu, osobne bych tomuhle druhu fotografie nevenoval energii, protoze mi prijde tak nejak "dekorativni", proste bez nejakych explicitne k te fotografii se vztahujicich emoci. Jako architekt mam pro ne pochopeni, daji se jimi skvele doplnit prislusne interiery a maji sve opodstatneni, ale pote, co jsem nejakou takovou vybral a povesil ji nekomu na zed, me - da facto - prestala zajimat jinak nez jako oku libe organizovana plocha. Mozna to souvisi s mym zpusobem konzumace umeni obecne, ja mam proste potrebu obklopovat se obrazama, ktery nejsou "pouze hezky".

Doufam, ze to ted neberes osobne, nejde mi pouze o tvoje obrazky a je to pouze muj osobni pocit bez jakehokoli naroku na absolutno.
Absolutno totiz neexistuje. :-)