Na tom vsem je nejzajimavejsi jenom to konstatovani, ze at udelam jakykoli dilo, at u toho premyslim jak chci o moznejch pocitech, ktery to v kom muze nastartovat, nakonec se najde vzdycky nekdo, kdo to uvidi jeste uplne jinak.

Byly doby, kdy me tahle skutecnost dokazala opakovane prekvapit, ted je to pouze potvrzenim davno poznaneho.

Ja neznam osobne ani Patrika, ani ty zobrazene lidi, to prostredi je pro me taky spis exoticky, takze potencial na uplne jiny vnimani je tu urcite dostatecnej.

Nejspis by se dala obdobna situace v opacnem obsazeni snadno vygenerovat take pokud bych nekam daval to, co fotim ja. Nakonec, pamatuju se na casy na photopostu, kde stacila zminka v diskusi treba jen o tom, co jsem jedl k obedu, a sneslo se na me krupobiti poznamek, ktere mi taky tehdy prisly jako z marsu. (ja to tak nemyslel, Martino :-)

Osobne by me docela zajimalo, jak ty fotky bude Patrik vnimat treba za dvacet let - tim nechci ted naznacovat ze jinak nez dnes, spis je ten povzdech produkt skutecnosti, ze jsem dnes v praci nasel drevenou bednu s polaroidama starejma asi tak tech dvacet let, kterou jsem v dobe rozchodu s zenou jednou v noci pred ni "evakuoval". :-)