Lubomire, ja asi pod "rozhodujicim okamzikem" chapu neco jineho nez skutecnost, ze vyfotim demonstraci patnacti tisic lidi a nekde v levym hornim rohu jedna postavicka bude mit interesante ohnutou ruku.

To oznaceni "skladka" uz bych bral spis, ja jsem si pri prvnim spatreni vybavil formulaci "plenty of nothing", ktera by se dala interpretovat tim smerem. Nevim ale treba ve srovnani s matraci od Kristiny, ktera je prikladem jak dobre vyfotografovat neco nicnerikajiciho, je tohle prikladem jak neco nicnerikajiciho vyfotografovat tak, aby to opravdu nic nerikalo.

Ta Kristinina matrace mne rozcarovala proto, ze mi prisla jako takovy druh umeni, ktery by mohl byt generovan nejakym software: staci definovat par pravidel pro kompozici, dat k dispozici databanku s nejakymi objekty a pote nechat software, aby z nich slozilo dveste nahodne vybranych variant. Nektere z nich jiste budou dekorativni, i kdyz nebudou davat zadny smysl. Tady ale neni vubec nic, dokonce ani to dekorativno, ta energie, kterou clovek prohlizenim toho obrazku spotrebuje neni odmenena vubec nicim - i kdyz se oko zoufale snazi hledat v obrazku nejake zachranne kruhy (nebo podobnosti ohnutych stromu a loktu predstavujici pul procenta plochy obrazku). Je to kategorie "bezpecnostni kamera, random still" - a ve srovnani s perlami, ktere nekdy bezpecnostni kamery zachyti, bych tady volil spis termin "definitivne nerozhodujici okamzik", kdyz uz teda. :-)