huh, začínám hledat paralely a souvislosti mezi mladými a neklidnými umělci fstopu, připadám si jako detektiv. začínám vidět pomalu reference...

well, tahle sérka mi asociuje ondřeje hrušku, stejně jako u něho i tady oceňuju lehkost. při focení je dneska člověk svázanej tolika stereotypama, středová kompozice, pokus o rozhodující okamžik, pokus o nerozhodující okamžik...etc., takže se radost z focení občas vytrácí. člověk pak loví a je úzkostlivý, co má ve foťáku, ví přesně, co očekává, je buď zklamán nebo oslavuje vyplnění svý představy, ale je to celý trochu těžkopádný, takový sice pěkný, ale starom´dní snad malinko... zato tady je evidentní, žes něvěděl, co máš na negativu, nikdy nevíme, co máme na prvním políčku a občas si ho ani nevšímáme, jak rychle chceme spatřit své výsledky, na které jsme čekali, zda se povedly...a zatímco těžké zkomponované záběry se potápí a na dně je žere rez, tahle lehá loďka se bezstarostně pohupuje na vlnách, kdybych měl parafrázovat Hakla trošku...

Tak :)