jj - uria se mi líbí

té horní nerozumím, ta nemluví mým jazykem,
těm dalším dvou rozumím, jako fajn ... akorát mi tam chybí datumofka ;-)

no, pro mě jsou tohle ty pravé kompozice...
ale uznávám, že každému photosoudruhovi sedět nemusijó ;-)

brouk fajn, ale zdá se mi, že to pohřbívá takové divné světlo-nesvětlo.

ale v podstatě, jak jsem pravil - většinou jsi moc daleko od toho děje

jo ono se to ještě rozrůstá... tak s tím celkovým hodnocením ještě počkám.

mně přijde, že jsi trochu moc daleko od toho děje, že nemáš poměry jednotlivých věcí v tom obrázku vzájemně dobře poštelované...
obof je takový fotbal, český ligový...

jj - já to fotil už dost k večeru, bylo málo světla, takže jsem musel jít na 1,4 a čas 1/15 (páč jsem měl iso100 filmex a ješte ten filtr)
čímž se neomlouvám, jenom vysvětluji

"bez trenek"
jsem si představoval trochu jinak
;-)

tož nejsou ty fotky úplně špatné, ale na každé mi něco trochu vadí. Především to "přihřáté" tónování.
na tej první pak to přerušené nebe v prostředku.
ovšem, ono to je vždycky individuální, takže naopak někomu právě to může vyhovovat.

žejo, sem to tam kopnul šajtlí, jako Rosický...
;-)

mně se to líbí, hlavně ten červený střapec
zajímavě nakomponovaná skladba - asi trochu jazz

LA*: zima je fajn, já ji rád: rampouchy, klouzačky, svařák a kulich
pusť si čtvero ročních dob, část Zima

prostě jsem tě překecal ;-))

mně vadí jenom zelená tráva a chroští - jiná zelená, jako šaty, auta a jiné předměty mi nevadí, nevím co je to za nemoc ;-)

2kriss: mně nějak už mnoho roků vadí na fotkách zelená barva stromů, keřů, trávy, chroští... jsem kvuli tomu už před mnoha lety přestal fotit barevně, bo od jara do podzimu je tý zeleně svinibrodský všude hafo... nějak je to na mě agresivní, nepříjemná barva, nevím co s tím... ani léčit se to asi nedá ;-)

na mě je to asi moc zelený tím nevhodným způsobem; já prostě zelenou na fotkách nějak nerad (což je samozřejmě jenom můj problém)

asi je to bohyně Pomona

V římské mytologii je Pomona bohyní sadů, zahrad a ovocných stromů. Legendu o Pomoně vypráví římský básník Ovidius ve 14. knize svého díla Metamorphoses.
Byla ženou boha Vertumna, legenda z ní udělala milence Pica, otce boha Fauna.
Pomona byla pronásledována mnoha nápadníky. Nejhorlivějším byl bůh počasí a bůh změny Vertumnus, jenž na sebe bral různé podoby. Nakonec se proměnil ve stařenu a přesvědčoval Pomonu, aby si ho vzala. Vyprávěl jí legendu o Anaxareté a Ífis, kde se Ífis zamiloval do urozené Anaxareté, jež ho nedbala, on se oběsil a Anaxareté byla proměněna v kámen.
Pomona se nakonec poddala Vertumnovi dobrovolně.
(wiki und pedia)

tak teď ho určitě nikdo číst nebude...

za vocasem na pátý hodině