jako matus, prijemne eroticky, chodim sem jak na petrin

strejda je on a on je nejakej anonym.
s tim bych chtel polemizovat, co do stran souvislosti, naopak, ja si myslim, ze to zadnou [souvislost] nepotrebuje, bud se vcitis do fleeting momentu nebo asi ne, a potom je to fotka vnivec.

mne se ten rozpixlovanej bordel libi, ja si fotim TV obrazovku, kdyz nam zlobi jinej prostor... trochu se bojim to tady ukazat ;)

proc tato prezentace, Martine???

to je skvele sofa se skvelou atmosferou a tapetou......... skoda.

vis co... toto, pokud to chces prezentovat, tak dle mne to musi byt v souvislosti, jako obrazek to nepredstavi natolik to tve citeni te situace, nebo proc jsi to chtel dokumentovat...

stejda je on?

tak ja nemam takovy moznosti, no :)

jo!
:-)
a bez toho stinu jeste lepci.... aspon pro mne

toto asi jeste ne :-)

ses blahova, tobe se to nikda nestalo ;)

nejak tomu na fotografiich nerozumim... uprimne...

uplne chapu ten "feeling", kdyz clovek v realite do tohoto koukne, a je to tam, ale dle me se to zachytit neda, ani kere, ani lesy... a kdo to tam vidi, tak mu zavidim, protoze to muze mit porad...

ses zdankoval? :-)

pro me celkem funguje, Adriano. i kdyz, po delsim koukani mi to vse prijde prilis "pro" foto, coz mi prijde skoda...

pro mne vyborny.

rikam si, ze by to mohlo byt jeste lepsi barevny, bez toho cernobiloanalogoveho zmilosrdneni.

bere me ta prvni, ta dynamika v tom... ty ostatni mi prijdou tak nejak do poctu...

škoda, že tam nejde vkročit, hned bych se prošel.

chybis nam tu!

líbí se mi to

když se nebudu pídit po významu, tak se mi to zdá vpoho.

mám rád její věci.

Umělkyně, jejíž výstava vzbudí takový rozruch, že je zakázána, může být spokojena. Je to důkaz, že výstava není lidem lhostejná.

Ale potom je zde druhá věc, a to skutečný obsah těch fotografií. Já si je částečně pamatuji. Vím, že jsou šokující. Tak, jako je šokující mnoho jevů na této zvláštní planetě. Ve výtvarném smyslu působí ty fotografie klasicky. Šokující není jejich forma, ale obsah. Je šokující proto, že je skutečností. Krutou realitou.

Jestli tu výstavu někdo zakázal, anebo nezakázal, není až tak podstatné. Stejně si myslím, že pokud na této planetě o něco jde, tak v tom případě jde o to, abychom se naučili na ničem nelpět, důsledně rozpustit své ego.

Vyzařovat mír. To si přeji.

Nojo, ale k jakému účelu slouží ta šokující forma života s úděsnými, „nechutnými“ a „neestetickými“ tvary zmaru?

To nevím. Řečeno diplomaticky: je to mystérium.

Slečno Lucie, dlouhodobě vnímám, že jste šokovaná krutými formami cyklů života na této planetě. Já jsem také šokovaný. Lhal bych, kdybych tvrdil, že šokovaný nejsem. Plujeme vesmírnou propastí na stejné kulaté lodi. Začíná to třeba záběrem na tygra, který právě prokousne tepnu antilopě. Horor reality pokračuje pohledem na „havarovaný“ prázdný skelet mravence, kterého zaživa zevnitř vyžrala zvláštní houba. Je to šílené. Prostě je to šok.

Pořád nějak doufám, že když se někomu skutečně podaří rozpustit své ego, takže i to, co se nyní jeví jako šokující, marné, kruté, nesmyslné, absurdní, úplně ujeté, nakonec pochopí.

Já (a vyřčené slovo „já“ potvrzuje akutní přítomnost ega) zatím nechápu, proč vývoj duše musí procházet takovými krutými formami.

Ale asi je to nezbytné. Třeba to jinak nejde. Možná má pravdu stará indická moudrost: aby se světlo stalo světlem, musí projít ohněm.