Kraaaasnyyy... melancholicky film... uz ho uplne vidim pred ocima. To svetlo!

Pes a kvetina :)

To je scan papirovy zvetseniny...

ňuf :) Hezká atmosféra

wow, to je super!

Jeste bych rada dodala: Je spousta fotek z cest, ktere me nudi a jsou na jedno brdo. Tyhle me bavi a mam je rada. Maji vtip a pripadaji mi odlisne.

supeeeeeeer!

Patrik: Myslim, ze me ego je zatim mym pritelem, jinak si svou psychickou celistvost neumim moc predstavit. :) Obcas po mne sice chce moc veci, ale jinak me taky ma rado a nehodla s tim prestavat.

Proboha proc???

Tomasi, menam ted cas psat dlouhou odpoved, ale jedno bych rada zduraznila: Ja se o historii fotografie a jine autory fotografujici velice zajimam. Historicke souvislosti mi fuk nejsou, ani dokonce mi neni fuk urcita technicka straka veci, ac to tak treba podle Tebe muze vypadat. Jenom nedokazu fotit proto, abych vyfotila neco jinak nebo podle soucasneho umeleckeho trendu atd. Fotim opravdu proto, ze se tim snazim nejak vyjadrit, fotim, protoze je to pro me psychoterapie a bez fotky by ze me mozna byl smutny uzlicek v depresich. Neumim si vymyslet fotku a pak prolezt vsechny mozne zdroje, abych zjistila, zda ji nekdo vyfotil podobne nebo stejne, jak ji chci fotit ja. :) No... nevim, jestli je ot pochopitelny.
A tak kdyz uz jsme u toho... nechci si nic vynucovat, i kdyz to asi delam, je mi neprijemna hrubost... obecne v zivote, i tady.

Jasne, zacnu u sebe, budu delat jiny veci, abych se zalibila mistni komunite a pak se bude mluvit lidsteji??? Protoze ja si myslim, ze i kdyz se nekdo bavi o necem, porad se o tom bavi i se mnou, cili asi je logicke, ze na me jeho mluva muze nejak pusobit. Styl mluvy tez...
Jakoukoliv kritiku, kterou mi tady kdo napsal, jsem cetla a snazila se vstrebat. Treba posledni zdejsi komentar od mistra Vlka je pro me otevrenim do pohledu jineho cloveka a dovedl me k myslenkam, ktere jsme predtim nikdy nemela a ja jsem moc rada. Nicmene asi budu porad videt veci po svem, a budu chtit delat fotky tak, jak je citim, i kdyz to muze byt pro sirokou fotografickou verejnost megaspatne.
Mam treba kamarada, ktery foti 10 let pro Getty Images. Clovek by rekl, ze asi o fotce neco vi. Ten mi sdelil, ze tahle fotka je jedna z nejlepsich, jaky jsem kdy udelala. Cili asi nebude existovat jen jedna jedina fotograficka ci umelecka pravda o tom, co je spravne a spatne, a jak to ma byt lepe a dokonaleji.
Z komentare Tomase Szepeho mam dojem, ze promluvil vlidny vsevedouci pedagog ke svemu sestiletemu zackovi v prvni lavici. Nemyslim, ze mam tohle za potrebi a vytaci me to.
Presto me tenhle server bavi, protoze prave tady se obcas neco dozvim, nikdo mi nepochlebuje a reknete mi, co se vam libi nebo ne, a to je dneska velmi cenna vec. Ja si toho vazim a dekuji. Ale nemam rada hrube vyrazy, nemam rada, kdyz se lidi k sobe nechovaji hezky. A myslim, ze spousta nazoru se tady da vyjadrit jinak, mene osklive... a to rozhodne nemluvim jen o mych fotkach.

Martino... ale nehodila... dokonce si ani nemyslim, ze jsem to nekde napsala...

Ale ja nefnukam... Ale nelibi se mi, kdyz na me lidi mluvi vulgarne a tak nejak neesteticky. Nemyslim, ze to patri k peknemu chovani.

Ja si to nijak neprebrala, jsou komentare, ktery me zranujou, protoze jsou napsany vulgarne a az bych rekla osklive. Necekala bych, ze takove komentare mi budou davat lide, kteri maji ke mne alespon neutralni vztah. Nebo se tolik pletu a soucasny svet je jiny?

Lubomír Vlk! : Jak krásný komentář, děkuji.
Létající Čestmír měl být normálně s velkým Č, jsem se přepsala. Létající Čestmír byl pro mě oblíbený seriál, byl o tom, jak si plnit sny. A když jsem tuhle fotku fotila, ona slečna na fotografii byla čerstvě zamilovaná, a tak se z ní stala taková Čestmíra se splněnými sny.
Kompozici považuju za ok, dovedu si to představit s více místa před ní a pod ní, ale ne o moc, tak, aby to nebylo tak natlačený. Mám i fotky, které jsou dál, ona skáče z moře, takže je tam moře... ale nějak se mi to nezdálo tolik. Důvod vlastně pro to nemám, pocit jen.

O tom zaberu jsem az tak nepremyslela, ja neumim fotografii brat timhle zpusobem. Neco me napadne, vyfotim to. Nevim, kolik lidi to fotilo prede mnou a kolik jich to vyfoti po mne, je mi to jedno. Ja si to vyfotim, protoze to chci vyfotit a nikdy mi neni znamo, ze existuje hodne podobna fotka, jakou delam ja v ten moment. (Jiste jich je mraky, ale ja je neznam.) Tenhle den byl posledni prosincovou sobotu, kterou jsem travila pred vanocema v Athenach, mela jsem chut skakat, takze jsem skakala. :) V jinem tele samozrejme.
Ja mozna casto pracuju do jiste miry konceptualne, napadne me fotka, sezenu si veci, abych ji stvorila, domluvim si modelku a chci to vyfotit tak, jak to vidim. Ale ze bych resila, zda tim dam svetu neco noveho, to v tu danou chvili ne... Samozrejme bych si rada myslela, ze jsem vyfotila neco jinak, hloubeji nebo osobneji ci snad citliveji a originalneji... Ale nemam dojem, ze jsem za sebe schopna to posoudit nebo fotit konkretne prave proto.
Fotim, protoze tim ziju, protoze si maluju svet, jak ho chci mit. Fotim, jak to citim.

Ja neocekavam nadseni... Ja ocekavam neco, co mi muze neco dat. Komentare typu "tak to mi poser prsa" mi davaji co presne?
Btw, kdybych nadseni ocekavala, davno sem nic nedavam...
Martino: v cem si delam legraci?

Tak, drazi pratele nebo resp. spis nepratele... Ja myslim, ze jsou dva druhy kritiky - konstruktivni a nekonstruktivni. Jiste, nejsem chodici encyklopedie a tesim se, ze mi tu nekdo budete jiste predkladat definice ze slovniku, abyste me utvrdili o tom, ze tyto dva pojmy neexistuji. Presto pro me a pro nektere jine lidi existuji. Ta konstruktivni kritika je pro me uzitecna. Ta druha... kterou tu z velke vetsiny dostavam, je na nic. Ne, vlastne ne... je k necemu. Je mi z toho smutno.

Ja nevim, nerozumim temhle fotkam, nic mi to nerika.

super!

Kamile, to se prece nemuze stat, v tom se mozna shodneme.